Čas maturitní je časem diskusí o maturitě. V posledním desetiletí samozřejmě o maturitě státní. Nemělo by však jít jen o snahu vyšťourat v maturitních testech chybičku. Mělo by jít spíše o hledání smyslu maturity.
Nejde tedy pouze o protiklad maturity v režii státu a maturity v režii školy. Konkrétně maturita z češtiny. Vůbec nejde o to, zda část testovou bude režírovat stát a část slohovou a literární škola. Mělo by ale smysl, aby obsah maturity více odrážel profil absolventa dané školy a daného oboru. Tedy co bude absolvent skutečně potřebovat. A má-li být část literární jakýmsi všeobecným přehledem, pak ji nenazývejme maturitou z češtiny. Všeobecný přehled není jen literatura.
Obhájci maturity v maturitě často vidí nutnou podmínku ke studiu na vysoké škole. Někteří proto navrhují maturitu o dvou úrovních: ta první – nižší – by byla povinná pro všechny, ta druhá – vyšší – by byla nutnou podmínkou ke studiu na vysoké škole, ale nebyla by povinná pro všechny. Otázkou je, zda by ta vyšší nahrazovala automaticky tu nižší, dokdy by si absolvent tu vyšší mohl dodělat a jaký smysl by pak měly ještě další přijímačky na vysokou školu. Především z maturitních oborů.
Proč by ale nemohla střední škola prostě skončit čtvrtým vysvědčením? A každý držitel tohoto vysvědčení by byl zároveň držitelem titulu "ukončené střední vzdělání", což by nahradilo slovo maturita všude tam, kde je maturita čehosi podmínkou. Podmínkou pro výkon povolání nebo studia by prostě a jednoduše bylo ukončené střední vzdělání. Možná bychom se pak více zaměřili na průběh studia na střední škole namísto zaměření na způsob ukončování studia na střední škole.
Ku prospěchu věci.
