Tu a tam jsou právě konzervativní učitelé označováni jako viníci – nedávno třeba nedotažených reforem. Je to opravdu tak jednoduché? A musí být konzervativní učitel nutně špatný?
A kdo je vlastně opakem těch konzervativních učitelů? – Nekonzervativní? Progresivisté? Alternativci? Hlouček těch, hlouček oněch? Kdepak. Žádná tak jasná a ostrá hranice vlastně neexistuje. Učitelé, které kolem sebe vidím a slyším, jsou ochotní hledat nové cesty, nebo alespoň cestičky, dnes, nebo alespoň zítra. A to, že třeba nespěchají, je možná dobře. Protože tu vylézá skutečná hrozba. Já jí říkám (pracovně) pedagogický extremismus.
Tři příklady.
Tak třeba jedna taková extremistka (a dnes nebudu nikoho jmenovat) došla k závěru, že české školství je vlastně nereformovatelné. Tím ovšem myslí, jako všichni extremisté, k obrazu jejímu. Vzorem jí jsou volné školy, nejlépe Summerhill: soukromý, internátní, drahý. Jeden zakladatel celého řetězce soukromých škol alespoň v tom je soudný, že ví, že ani jeho školy nejsou pro všechny. Zatímco ti extremisté... to ale nevědí. Roubují všechno všem.
Jiná extremistka třeba zcela odmítá funkční stylistiku. Prý – poslechněte si ten argument – je sto let stará. Ta stylistika. To paradoxně zaznělo ve stejném roce, kdy jsme si připomněli sté výročí jiné „vykopávky“, teorie relativity. Ale právě v tom jsou pedagogičtí extremisté nepřekonatelní. Prostě vylévají jednu vaničku za druhou, protože jim, právě jim, byla zvěstována Pravda. Zatímco ti konzervativní… jim tak trochu stojí v cestě. Naštěstí.
Další pedagogický extremista tvrdí, že je nutné v každé hodině vystřídat 2-4 metody a činit tak řadu týdnů a během nich se neopakovat. Proč? Vydává se sice za didaktika, ale nějak mu uniká v didaktice to podstatné: vyučovací cíle. Cíle totiž určují metody, ne naopak. Seznam metod není ještě didaktika. Teď to ovšem schytám, protože jsem vyčpělá konzerva, frontálka, zatímco On… je pedagogický extremista. Jeden z mnoha. Každý ale jiný. Originál.
Možná není ani ta naše doba tak turbulentní, jako je turbulentní zmatek v hlavách pedagogických extremistů. Já prý jsem něco mezi bulvárem a sýčkem. Samá negace. Vzpomínám, jak nám reformu (minulou) představoval (jmenuji v pozitivním smyslu) pan Jeřábek. Já si tehdy říkal, jo, to by mohlo být ono. A není. Něco se stalo špatně. Nikdo pořádně neví co. Zatímco nám tu prý vychází naděje v podobě Strategie 2030+. Kdyby se to zvrtlo, tak…
…to jednoduše hodíme na ty konzervativní učitele. Ne? - A klidně to berte jako sýčkování.
