V boji za inkluzi byl vytvořen strašák masivního přesunu žáků. Tento strašák však není (jak bychom mohli předpokládat) z dílny kritiků inkluze, ale je z dílny MŠMT. Proč? Protože se dá snadno vyvracet.
Tohoto strašáka si oblíbila především ministryně Valachová. Současným klonem tohoto strašáka je teď neustálé opakování mantry 205: z praktických škol se přesune na základní 205 žáků. No a? Proč se celá inkluze takto zužuje? Vyvrcholením pak byla slova redaktorky České televize ve včerejší Devadesátce: „Inkluze se dotkne 205 žáků.“ Hloupost tohoto vyjádření je zjevná. Je však také zjevným důsledkem masáže veřejnosti, kterou rozjelo samo ministerstvo.
Inkluze se netýká pouze 205 žáků přecházejících ze škol praktických na školy základní, ani se netýká pouze žáků s mentálním postižením. Inkluze se týká desetitisíců dalších žáků, kteří jsou už dávno inkludováni. Velice početnou skupinou jsou například žáci s poruchami učení. I tito žáci potřebují podporu, i na tyto žáky potřebují učitelé a školy podporu. Optimální by byla přítomnost speciálních pedagogů na školách, ale ta je však pro většinu škol v nedohlednu.
Žádná revoluce – jak říkává ministryně Valachová – od září opravdu neproběhne především proto, že do dnešního dne se jede postaru, žáci ještě nejsou zařazování do stupňů podpory, které jsou nárokově podpořeny finančními prostředky. Jako jeden z problémů inkluze se tak vytváří prostředí dvojkolejnosti žáků podpořených a nepodpořených. Inkluzi zdaleka nelze zúžit na 205 žáků. Ministerstvo pomáhá vytvářet falešný obraz inkluze a nešikovná média ráda pomohou.
