Česká žurnalistika: Bože, jak hluboko jsem klesla…

Dalším svědectvím pokleslé úrovně naší žurnalistiky je rozhovor s učitelem Tomášem Chrobákem. Nechci mluvit o tom, co říká pan Chrobák. Ale o tom, co dělá redaktorka Renata Kalenská, která rozhovor vedla. Vedla? Podívejme se.

Redaktorka říká: „Paní učitelka napsala, že rozhodně nepovede výuku online, protože někteří rodiče si ani neumí zapnout Skype.“

A pan Chrobák odpovídá: „A pokud to nezvládne učitel s tím, že si nenechá od vnuka vysvětlit, jak se Skype používá… Vždyť některé ty nástroje jsou primitivní.“

Rodiče – učitel. Jeden o voze, druhý o koze. Redaktorka to však nevidí – není jasné, zda není schopna vidět, nebo není ochotna vidět - , ale vůbec nereaguje a jede si dál.

Pan Chrobák dále říká: „Rodič se bojí o práci a ještě musí řešit nějaké úkoly… To je úplná blbost.“

Redaktorka reaguje slovy: „Je to blbost, ale co s tím?“

A pan Chrobák jí odpovídá: „K tomu se dostanu.“

Až bude chtít. Až on bude chtít. Tady je zcela jasně vidět, kdo v této dvojici má rozhovor pevně v rukou. A paní redaktorka to evidentně není. „Je to blbost, ale co s tím?“

Autor: Zdeněk Sotolář | čtvrtek 9.4.2020 8:49 | karma článku: 20,03 | přečteno: 1297x