Kdo že to říká? Přece náš Velký Ironik z Britských listů Bohumil Kartous. Abych byl přesný, tak doslova píše: „Skutečná kulturní poroba už dávno probíhá. Co poroba, demence...“
Kartous se obrací proti všem vystrašeným, kteří se „obávají toho, že uprchlíci, pakliže by taková situace v ČR skutečně nastala, rozvrátili by tu ono jedinečné milieu, kulturu nefalšovaného a originálního češství.“ Poté přichází s tvrzením, že „kulturní síly, které proměňují naše jedinečné češství v souhrn několika postradatelných historických faktů učiva základní školy a výjimečně odstrašující způsob stravovacích návyků, tu už dávno působí…“
Pak je předložen nepěkný obrázek Prahy „připomínající globální tržiště“ a „změť globálního turistického marketingu.“ To nelze nepřiznat. Nakonec však Kartous triumfuje obrázkem českého venkova, kde se sešlo na náměstí nejmenovaného podkrkonošského města obyvatelstvo u příležitosti nájezdu vánočního kamionu Coca-Coly. Shrnuto a sečteno: „Tato kulturní demence je skutečně něco, co bychom mělo střežit jako příslovečné oko v hlavě.“
Bezpochyby nepěkný obrázek. Ale nic jiného bystrozraký Kartous kolem sebe nevidí? Vystrašené oči dětí před Mikulášem, andělem a čertem? Nebo nadšené oči dětí před rozsvíceným vánočním stromkem? Ladovská idylka to už dávno není a už nikdy nebude. Svět se opravdu globalizuje a o prvenství tu léta zápasí Ježíšek a Santa Claus. Ale nevidět opravdu nic, vůbec nic tradičního a českého právě o Vánocích vyžaduje pozoruhodnou dávku … demence. A zlovůle.
Jaké kulturní hodnoty s sebou přinese ta migrující střední třída už Kartous neříká. Možná raději smázneme Vánoce úplně...
