Tentokrát pro regionalnitelevize.cz rozmlouvá Bohumil Kartous s Klárou Laurenčíkovou z České odborné společnosti pro inkluzívní vzdělávání.
Oba se tvrdě obouvají do kampaně Blesku, aniž by však cokoliv konkrétního z kampaně Blesku citovali a především aniž by něco z kampaně Blesku opravdu vyvrátili. Zůstávají tak především v rovině obecných tlachů o významu tzv. společného vzdělávání. Že takové vzdělávání podporuje kohezi společnosti, to omílá eduinský Kartous opakovaně, vytrvale, ale především zcela jednostranně.
Že tuto kohezi mohou naopak narušovat exkluzívní soukromé školy a školičky pro bohaté, to Kartousovi ani přizvané odbornici Laurenčíkové samozřejmě nevadí. Naopak Kartous právě na soukromých školách účelově hájí, že přinášejí diverzitu. Že by však podobnou diverzitu přinášely školy speciální a praktické? To samozřejmě nepřipustí. Kartous se točí jako korouhvička směrem dle potřeby.
Dalším sepraným evergreenem této dvojice je severský příklad. Jenomže v severských zemích nikdo nebudoval inkluzívní školy navzdory tradici kvalitních speciálních a praktických škol! To je srovnávání jablek ne už s hruškami, ale rovnou s dlažebními kostkami. Nemluvě o tom, že tamní inkluzívní školy pracují v zcela odlišných podmínkách. Např. bez protiváhy přemnožených víceletých gymnázií.
Třešničkou na dortu celého rozhovoru je už jen zmínka o hodných neziskovkách, které přece nečerpají státní rozpočet. Proč taky, když se jim nabízí tučný penězotok evropských fondů? Však o tom musí tito dva neziskovkáři moc dobře vědět. ČOSIV, jehož valná hromada se vejde k jednomu stolu, věrně nabízí MŠMT podporu pro inkluzi. Však jsou osobou paní Laurenčíkové pevně propojeni.
