… a ty o tom vědí své, protože slovo idiot je v nich běžným standardem. Bohumil Kartous píše, že „…Blesk zcela diskredituje jakoukoliv rozumnou debatu o tzv. inkluzi…“
Ale přesto čteme, že „ skutečnost se snažili na pravou míru uvést na včerejší tiskové konferenci zástupci Bleskem "diskreditované" ČOSIV, společně s Marií Gottfriedovou, ředitelkou ZŠ Trmice, která inkluzivní vzdělávání dlouhodobě realizuje, Janou Strakovou z Akademie věd ČR či Jiřím Zlatuškou, předsedou školského výboru sněmovny.“
Proč? Proč vůbec takto vážená společnost reaguje až na článek evidentního diletanta, proč reaguje na „bludy trousené zcela nezodpovědně nějakým pologramotným manažerem bulvárního média“? (B. K.) Odpověď je zjevná.
Protože seriózní diskusi si může ČOSIV & spol. klidně dovolit přehlížet, ale z hlasu nejčtenějšího bulváru mají všichni osypky. Podle Kartouse to „stojí za zamyšlení nad stavem českého mediálního diskursu.“ Není to ale jinak?
Nestojí to spíše za zamyšlení nad stavem českého odborného diskursu nad problémem inkluze? Dokladem podivnosti celého diskursu je i skutečnost, že např. na rozhory se skutečnými odborníky – s Martinem Odehnalem a s Ivou Švarcovou – které uveřejnil Blesk v nedávné době, ČOSIV & spol. nereagovali a žádný vysvětlovací brífink nesvolali.
Podobně stojí za zamyšlení Kartousovo silácké tvrzení, že „podle trestního zákoníku by mohl jít šéfredaktor Blesku až na pět let do vězení.“ Je opravdu článek Blesku Stop škodlivé inkluzi nebezpečnější, než je např. článek BL Nastal čas poohlížet se po azylu? Který z obou textů „úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva“?
Že novinář (nebo kým vlastně tělocvikář Kartous je) chce zavírat jiného novináře (byť se jako redaktor věnoval sportu), to už opravdu stojí za zamyšlení nad úrovní mediálního diskursu – ne však bulvárního Blesku, ale „vážených“ Britských listů. Tak se ptám: Budou Britské listy ještě stále modré, nebo začínají hnědnout závistí?
