Když tři dělají totéž, není to totéž, aneb taje státního rozpočtu

„Prý zaostáváme v % HDP na obranu, zdravotnictví, vzdělání, umění a kulturu, ale procent je sto. Tak na co dáváme více než jiní?“ zasvítila na mě sugestivní otázka na Facebooku.

A nejen na mě, soudě podle toho, jak rychle se pod ní objevilo několik více nebo méně vtipných odpovědí. Ale z reakce tazatele bylo vidět, že mu nejde o vtipkování, ale hledá skutečně pravdivou odpověď. A tak jsem tu odpověď začal hledat.

Hned na začátku však musím napsat, že těch procent ve skutečnosti nikdy není sto. Rozpočet žádného demokratického státu nepracuje s celým HDP, ale pouze s jeho částí, a ty části se v jednotlivých zemích značně liší. Otázkou je, proč se tedy výdaje a hlavně deficit rozpočtu vyjadřuje v % HDP. Jedno možné vysvětlení je, že se tak číslo deficitu (neboť většina státních rozpočtů je deficitních) stává menším. Druhou možností je, že podíl státního rozpočtu na HDP jednotlivých zemí se liší natolik, že se vyjádření v procentech HDP bere jako srovnávací základ.

Po jistém úsilí jsem dohledal rozpočty České republiky, Německa a Rakouska na rok 2018 a začal srovnávat jednotlivé výdaje. Každá z těch zemí však používá poněkud odlišnou metodiku členění jednotlivých kapitol rozpočtu, takže nejde mechanicky srovnat údaje, které najdu na příslušném řádku. Všechny rozpočty však začínají podobně - náklady na kancelář prezidenta republiky, ačkoliv je to položka jedna z nejmenších.

Konkrétně kancelář německého prezidenta stojí jeho zemi pouhých 13 desetitisícin HDP, což je 41,9 milionů euro, ta rakouská vyjde na 25 desetitisícin rakouského HDP, tj. téměř dvojnásobný podíl, ale je to jen 9,5 milionů euro. No a pro naši prezidentskou kancelář se v rozpočtu najde celých 105 desetitisícin HDP, což je v přepočtu 19,2 milionů euro.

Je to dvakrát více, než má rakouská prezidentská kancelář, ale to ještě není všechno - v kapitole ministerstva národní obrany je ještě pamatováno částkou 19,2 milionů euro na zajištění podpory prezidenta republiky ve funkci vrchního velitele ozbrojených sil.

Ale to je spíše jen pro zajímavost; na výši výdajů, ke kterým směřoval dotaz, to má nulový vliv. Při bližším porovnání rozpočtů zjistíme, že výdaje toho českého spotřebují 28,93 % našeho HDP při deficitu 50 miliard Kč (1 923 milionů euro, 1,05 % HDP), zatímco rakouské státní výdaje spotřebují 20,92 % jejich HDP při deficitu 2 100 milionů euro, tj. 0,56 % HDP a německé výdaje státu pouhých 10,69 % HDP s nulovým deficitem.

Vyhledal jsem v rozpočtech jednotlivých zemí položky, na které směřoval dotaz, a sestavil je do snad přehledné tabulky:

Z tabulky je na první pohled vidět, že v procentech HDP vydáváme na obranu ze všech tří sledovaných zemí nejvíc (i když při vyjádření v eurech jsme na tom podstatně hůře než Německo, ale prakticky stejně jako Rakousko), skutečně zaostáváme ve zdravotnictví, ale naopak mnohem lépe jsme na tom ve výdajích na vzdělání, umění a kulturu, ačkoliv vydáváme výrazně více (v procentech HDP) na dávky důchodového pojištění, které je mimochodem největší výdajovou položkou všech uvedených státních rozpočtů.

Můžeme se tedy nadmout pýchou a být se stavem rozpočtu spokojeni, když jsme ve čtyřech z pěti sledovaných položek nejlépe?

Odpověď zní: samozřejmě, že ne. Státní rozpočet je jen zlomkem veřejných financí, tj. rozpočtů, které začínají u obcí a pokračují přes vyšší jednotky - u nás kraje, v Německu nebo Rakousku spolkové země a končí u rozpočtu státního. A výdaje na vzdělání, umění a kulturu jsou i u nás součástí obecních nebo krajských rozpočtů. Bylo by s podivem, kdyby tomu u našich sousedů bylo jinak. Rozpočty jednotlivých spolkových zemí jistě na podporu těchto položek nějaké prostředky vynakládají. Ale kolik přesně, o tom snad někdy jindy.

Příjmy veřejných rozpočtů (včetně státního) jsou hlavně daně, ale mohou to být i dividendy z podniků nebo výnosy z cenných papírů vlastněných státem nebo obcemi. V podstatě se ale dá říci, že podíl příjmové stránky veřejných rozpočtů je měřítkem míry zdanění v zemi. A podobně jako státní rozpočet, i celkové rozpočty (veřejné finance) jednotlivých států mohou být přebytkové, ale i deficitní.

Údaje, které se mi podařilo získat, jsou už letité (jsou z roku 2005), ale určitý obrázek o tom, jak jednotlivé země zdaňují své obyvatelstvo a jak s prostředky hospodaří, je patrný z tabulky ukazující v posledních dvou sloupcích podíl příjmů a výdajů veřejných rozpočtů na HDP:

Jak je vidět z tabulky, veřejné rozpočty jsou deficitní i v tak rozpočtově ukázněné zemi, jako je Německo. A možná ve výši tohoto deficitu se schovává odpověď na otázku z úvodu tohoto textu.