Od čtvrtka 12. října do neděle 15.října letošního roku se v Praze konal již jedenáctý ročník Signál festivalu. Nepočitatelné množství světel rozsvítily centrum Prahy, Karlín a Holešovice, ulicemi prošly tisíce lidí.
Přináším z mých toulek pražskými ulicemi z toho festivalu malou ukázku toho, co bylo k vidění.
Náměstí Republiky
Zde si pohráli se stíny dospělí, ale také zde měly prima zábavu i děti.
Tato instalace Duha byla lákavá právě pro ně.
V kostele U Salvátora se návštěvník mohl ponořit do zvuku. Nejprve nastalo úplné ticho, které bylo postupně nahrazováno zvuky jako škrábání mikrofonem o plech a podobně. Slyším, jak čtenáři při představě zaúpěli. Já zpočátku také, chtělo to více času k pochopení.
Laterna magika oslavila šedesát pět let. Její projekt Citová paměť spojovala historii a současnost.
Návštěvníci tak mohli procházet bezčasím minulostí, přítomností a budoucností, hlavním motiv symbolizoval přítomnost.
Krásné představení, člověk se u toho i dost nachodil, herci využili hned několik místností najednou.
Splynutí...
Videoprojekce na budovu Městské knihovny na Mariánském náměstí propojila historii a moderní technologie.
Další videomapping na průčelí kostela sv. Cyrila a Metoděje se proměnil v rezonující ekosystém vazeb, v němž se proplétají přirozené a rituální děje potřebné pro rovnováhu celé lidské kultury. A protože v té době panovalo ještě téměř letní počasí, mohl se člověk kochat několikrát dokola.
Kasárny Karlín hýřily nejen barvami, ale i dobrý mok zde tekl proudem.
Vody plné sedimentů bývají často bahnité a neprůhledné. Přesto je v nich plno života, barev a forem. Naše fantazie tak mohla jet na plné obrátky.
Večer plný barev bylo nutné řádně zdokumentovat.
Což jsem provedla ve zlomku výše uvedených fotografiích i já.
