Scuk na zámku Jemniště

Jednou za čas se uskuteční menší či větší neoficiální scuk blogerů iDnes. Tentokrát zavítali do Benešova a i když počasí o tomto víkendu mělo své mokré vrtochy, mimo jiné navštívili i zámek Jemniště.

Barokní zámek Jemniště patřící rodině Šternberků se nachází nedaleko stejnojmenné vesnice u Postupic v okrese Benešov.

První písemná zmínka o Jemništi pochází z roku 1381. Starším panským sídlem ve vsi byl tzv. starý zámek, který vznikl renesanční a později barokní přestavbou středověké tvrze.

Roku 1717 koupil zdejší panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (1679–1762). Nový majitel nechal roku 1724 vybudovat nový barokní zámek podle projektu českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Roku 1754 zámek vyhořel a byl nově přestavěn a vybaven.

Zámek představuje typické zámecké obydlí šlechty z období vrcholného baroka. Po Trauttmansdorffech přešlo panství sňatkem do majetku nejvyššího purkrabího hraběte Rottenhana, který inicioval stavební úpravy zámku a zasloužil se také o rozvoj bavlnářského průmyslu v okolí. Po Rottenhanově smrti vlastnili Jemniště manželé jeho dcer, nejprve hrabě Jan Nepomuk Chotek, poté hrabě Jiří Buquoy. V roce 1836 koupil Jemniště Weriand Windischgrätz.

Od Windischgrätzů roku 1868 zakoupil zámek Zdeněk ze Šternberka (1813–1900) z konopišťské větve Sternbergů.

Po něm zámek zdědil jeho syn Filip (1852–1924.Ten nechal zámek zrekonstruovat a využíval ho jako své sídlo. U zámku založil přírodně krajinářský park o rozloze 16 hektarů. Po jeho smrti Jemniště rovným dílem získaly dcery Marie Gabriela (1890–1934) a Terezie (1902–1985). V roce 1927 se Terezie provdala za hraběte Františka Josefa Mensdorff-Pouilly. Po smrti starší sestry Marie Gabriely v roce 1934 se Terezie stala jedinou majitelkou.

Za druhé světové války byla na velkostatek uvalena vnucená správa. V červenci 1943 byl zámek Terezii a jejímu manželovi Františku Josefu Mensdorff-Pouilly zkonfiskován nacisty. Po válce byl zámek navrácen právoplatným majitelům Terezii a Františkovi. Ovšem počátkem padesátých let zámek zkonfiskovali komunisti. Bývalí majitelé zámku se přestěhovali na postupickou faru.

V padesátých letech sídlilo na zámku Muzeum odívání jako pobočka.

Po pádu komunismu byl zámek restituován. V roce 1992 se o navrácení zámku přihlásil Jan Bosco Sternberg, manžel Marie Leopoldiny Lobkowiczové, a roku 1995 bylo Sternbergům vyhověno. V současnosti je zámek ve vlastnictví jejich syna Jiřího Sternberga, který se svou ženou, vystudovanou teoložkou Petrou, rozenou Říhovou a dvěma dětmi obývá levé křídlo zámku.

Kouzlo starých věcí

Dobrou kávu a příjemné posezení si lze dopřát v zámecké kavárně.

Za zámkem se nalézá anglický park o výměře čtrnáct hektarů, založený na počátku 19. století.

V pravém domku bydlí dva krásní a hlavně kamarádští papoušci.

Přemisťují se zavěšěním zobáku na pletivo a zaseknutím svých pařátů.

Zajímavým zpestřením byl výlet ekovláčkem do parku na Konopišti.

„Nefotografovat prosím!“

„Budu na blogu iDnes? No tak v tom připadě souhlasím.“

I přes rozmary počasí jsme navštívili některá zajímavá místa v Benešově.

Například zříceninu Minoritského kláštera, který je od roku 1958 zapsán na seznamu kulturních památek České republiky.

Prošli jsme historickou částí města. Níže alespoň model města Benešova z doby vrcholného středověku s dominantami minoritského kláštera, farního kostela sv. Mikuláše a špitálního kostela sv. Anežky.

S dobrými lidmi se prostě scuk vydařil.

A kdo jste tam nebyl, neželte. Pokud někdy budete mít chuť na výlet na zámek Jemniště, mohu jen doporučit.

( Všechny fotografie jsem pořídila sama, mám na to svědky, kterým děkuji za případnou trpělivost.)