Bylo ještě poměrně brzké ráno. Něco mu nedalo spát. Jakýsi zvuk se mu ozval z útrob. V domě úplné ticho. No jó, domácí ještě spí a Dáma také. To je teda nuda. Co kdyby se přihlásil o svá práva.
Rošťákovi v očích zažehly zvláštní ohníčky.
Je třeba se ozvat, a to pěkně nahlas. To okamžitě probudilo i Dámu. Ihned se ráda přidala.
"Ti spící dvojnožci si klidně zavírají dveře na noc, prý abych tam nemohl. Nechápu vůbec proč. Jen bych je podrbal packou na chodidlech a možná trochu stisknul čelisti."
"Konečně jsem jednoho spáče dostal z postele, máme s Dámou velký hlad. Po snídani potřebuji hned ven. Tady si v klidu sním, co jsem si stihnul tajně uzmout s sebou při ranní vizitě kuchyňské linky. Raději jsem z kuchyně prchnul. Nějak jsem si nevypočítal skok a rozbil dvě mističky, rozlil vodu, zkontroloval obsah misek na zemi a víc ... víc jsem pro tu chvíli nestihl. Možná bych byl stejně dvojnožcem vyhozen na chvíli ven. Sám si se svojí samičkou snídá v teple a v klidu. Často s Dámou u nich sedáváme a čekáme, jestli jim něco neupadne na zem. Někdy se snažím packou něco dolů přihrát z talířku, ale oni nějak nemají pro tuto hru pochopení."
"Fakt to bylo moc dobrý. Dámě jsem nedal. Ne, že bych byl sobec, ale jí se prostě ven nechtělo. Alespoň mi toho zbylo víc."
"Žádné zahálení, musím zkontrolovat, co se děje u sousedů."
A Dáma? Ta se dlouze věnuje své hygieně. No ženská.
Hygiena hotova. A co teď?
"Mohla bych provést nějakou lumpárničku Rošťákovi. Hmmm....Už vím, ale pst!"
Tak hezký den všem.
