- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S podobným pocitem jsem procitla kolem páté ranní, kdy se venku snesl první letošní sníh a pokoj zalilo sice studené, ale uklidňují světlo. Doma teplo, času než bych měla vyrazit do práce ještě dost.
"Nemá dceruška, nemá stání, k jezeru ji cos pohání." Jinak řečeno: " Nemá žena, nemá doma stání, k Vltavě ji fotit cos pohání."
Na rozdíl od dalšího děje v básni jsem však dopadla docela dobře. Žádný vodník ani bezdomovec, jenom pár jedinců pečujících o své zdraví během, někteří cyklisté, které ani sněhová pokrývka nemohla rozhodit.
A výsledek? Příjemná procházka, duševní pohoda. .
Do práce jsem dorazila tak nabitá energií, že jsem večer po Praze ještě dlouho pokračovala. Ale to až příště.
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...