Dnes kolem jedenácté hodiny v Polabské nížině došlo k velmi neobvyklému úkazu. Obloha potemněla a nastalo neuvěřitelné ticho. Jako před bouří. Ale víte co, přečtěte si o tom níže v blogu, doplněném o dokumentární fotografie
Když se náhle setmělo, stála jsem v tu chvíli na poli a chtěla zachytit fotoaparátem dravce v letu. Tělem mi projel zvláštní pocit. Po chvíli se na nebi objevilo zvláštní světlo a vzápětí se mraky začaly doslova trhat.
Objevila se jakási tmavá skvrna a ve vzduchu bylo možné spatřit velmi zvláštní vlnění.
Ta skvrna se blížila nebo ještě lépe cosi se řítilo nedefinovatelnou rychlostí. Zakrátko bylo možné rozeznat jakýsi tvar, který však neměl rozhodně nic společného se známými tvary těles na naší matičce Zemi.
Monstrum bylo místy i průhledné. Jak se tohle mohlo pohybovat?!
Po chvíli nabralo zřetelnějších obrysů. Přistihla jsem se, že jsem úplně ztuhlá, neschopná mluvit, ruce s foťákem natažené před sebou a kupodivu jsem mohla hýbat prsty. Přepadla mě panika. No, ale vždyť prsty fungují. A vida! Mozek je také v akci.
Mezitím monstrum dosedlo na zem. Ticho, nikde nic. Uplynulo pár minut nebo více, fakt nevím. Najednou se z útrob začaly vysouvat různé, poměrně složité části.
Moje šedé buňky mozkové jely na plné obrátky. A hle! Tělo poslouchalo a najednou bylo pozvolna schopno pohybu. Zkusila jsem teleobjektivem zamířit na zmíněnou obludu. Ta byla sestavena ze všeho možného.
Pak jsem namířila objektiv do jakéhosi okénka a málem mi vypadl z ruky. Spatřila jsem cosi, co připomínalo vzdáleně lidský obličej. Zkoušela jsem lépe zaostřit, ale třásla jsem se po celém těle jako osika.
Pojednou se vysunulo nějaké rameno a něm bylo možno spatřit tři tvory. No nevím, jak je či snad to nazvat.
Nějakou dobu lelkovali a mapovali okolí,
poté jak po skluzavce sjeli na zem.
Zcela instinktivně jsem couvla a čekala, co se bude dít dál. Na zemi se objevili jacísi tvorové, nepříliš velcí. Mojí maličkosti si k mé velké radosti vůbec nevšímali. Chvíli stáli, a pak se začali rychle pohybovat kolem a činit nesouhlasné pohyby něčím, co bych zkusila nazvat hlavou. A také poulili z té pomyslné hlavy něco, co mohlo připomínat oči. Asi zírali, v jakém chaosu se to ocitli.
Raději jsem se potichu stáhla a prchala domů. Musím přeci rychle zpracovat o tomto neobvyklém úkazu zprávu a poslat ji do světa.
Milí pravidelní i nepravidelní čtenáři. Přeji nám všem do nového roku hlavně hodně zdraví a sil k překonání tohoto náročného období v našich životech. Věřme, že bude zase líp, zvláště, když se o to všichni přičiníme. A jestli se kolem nás dějí věci nad lidské chápání, nezapomínejme na zdravý selský rozum.
Všechna dokumentární foto o tomto neobyčejném úkazu byla pořízena mojí rukou. Jedná se originály nikoli o podvrhy z nějakého photoshopu. Prosím, nekopírujte je. Uvidíte, že brzy obletí celý svět. Děkuji. SP
