z posledniho tydne (sychraveho a mraziveho uz)
zbylo mi v pameti (derave jak tvoje rukavice)
jen par snimku (jako stovky dalsich v krabici)
na nich tvare a mrazivy dech (jako znameni ze zima prisla driv)
z poslednich dni (v ulicich i po kostelich)
kdy toulali jsme se (a sledovali postavy a stiny)
na namesti sv. jiri (a bojovali se splinem jak On s drakem)
utkvel mi na spancich ten zvonivy smich (jako znameni ze radost je byt tam s tebou)
z poslednich noci (kdy na sidliste dosli jsme az za hvezd)
se mi do klina sypou vzpominky (jedna po druhe jako samospousti)
vytistene na leskly papir (jako ozdoba tech vrelych veceru)
v kuchynce u maleho stolu (kde se zrodily snad ty nejlepsi)
obrazky a fotky a snimku nekonecne (jeste ted se je bojim vybalit)
ze spinaveho batuzku (co slouzil jako polstar)
na dlouhe ceste od Dambovity k Vltave (snad jako sesterske reky)
srdcem tak kratke ceste (kdyz pred spanim zavres oci)
dnes i zitra a kazdy den (do dalsi cesty do Rumanije)
i mraz mi pripomina blizkost tebe (a vitr odlesk v ocich zvedavych)
na fotkach vsak nachazim jen kousky sebe (a par dalsich tmavovlasych)
ktere rozpoznam v povltavskych kolemjdoucich (snad ozveny nasich toulek Bukuresti)
diky za kazdy obrazek cos vytvoril (krasu co vidis v kazdickem)
mersi za kazdy zaber nejvsednejsi (osamely list... zapomenute okraje kvetu...)
diky za kazdy zapad slunce co jsi zvecnil (a ted ho vidi i ostatni)
mersi za hodiny divani se na svet (Tvym objektivem)
na brehy Dambovity!
okna vsech kamennych kostelu!
na steny vsech vagonu a zdi!
chci vylepit sepot z mych rtu!
Noapte buna , Bukurest...
- Dobrou noc pro Bukurest...
Mi-e dor de tine, Bucharest...
- Chybis mi stale, moje Bukurest!
