Dobrou noc, Bukuresti!

(Bucuresti :: septembre 2007)

z posledniho tydne (sychraveho a mraziveho uz)

zbylo mi v pameti (derave jak tvoje rukavice)

jen par snimku (jako stovky dalsich v krabici)

na nich tvare a mrazivy dech (jako znameni ze zima prisla driv)

z poslednich dni (v ulicich i po kostelich)

kdy toulali jsme se (a sledovali postavy a stiny)

na namesti sv. jiri (a bojovali se splinem jak On s drakem)

utkvel mi na spancich ten zvonivy smich (jako znameni ze radost je byt tam s tebou) 

z poslednich noci (kdy na sidliste dosli jsme az za hvezd)

se mi do klina sypou vzpominky (jedna po druhe jako samospousti)

vytistene na leskly papir (jako ozdoba tech vrelych veceru)

v kuchynce u maleho stolu (kde se zrodily snad ty nejlepsi)

obrazky a fotky a snimku nekonecne (jeste ted se je bojim vybalit)

ze spinaveho batuzku (co slouzil jako polstar)

na dlouhe ceste od Dambovity k Vltave (snad jako sesterske reky)

srdcem tak kratke ceste (kdyz pred spanim zavres oci)

dnes i zitra a kazdy den (do dalsi cesty do Rumanije)

i mraz mi pripomina blizkost tebe (a vitr odlesk v ocich zvedavych)

na fotkach vsak nachazim jen kousky sebe (a par dalsich tmavovlasych)

ktere rozpoznam v povltavskych kolemjdoucich (snad ozveny nasich toulek Bukuresti)

diky za kazdy obrazek cos vytvoril (krasu co vidis v kazdickem)

mersi za kazdy zaber nejvsednejsi (osamely list... zapomenute okraje kvetu...)

diky za kazdy zapad slunce co jsi zvecnil (a ted ho vidi i ostatni)

mersi za hodiny divani se na svet (Tvym objektivem)

na brehy Dambovity!

okna vsech kamennych kostelu!

na steny vsech vagonu a zdi!

chci vylepit sepot z mych rtu!

Noapte buna , Bukurest...

- Dobrou noc pro Bukurest...

Mi-e dor de tine, Bucharest...

- Chybis mi stale, moje Bukurest!