Takže taky jedno gurmánské okýnko:-) aneb o tom, jak může být taková zmrzlina pěkně žhavá...
"Tak já třeba miluju vanilkovou," rozhodl se mě seznámit se svými chuťovými buňkami můj kamarád.
"Taky miluju vanilkovou," souhlasila jsem s jeho výběrem.
Tom spokojeně pokýval hlavou.
"Tak si dáš vanilkovou," promluvil na mě jak na idiota.
Významně jsem povytáhla obočí.
"A pak si jí dáš znova, protože jí miluješ.... a pak znova," stupňoval napětí.
"Když jí miluješ není co řešit..." ušklíbla jsem se.
"Ale pak zjistíš," dramaticky se odmlčel, "že existují i jiné kopečky," pohlédl na mě významně, "a dostaneš na ně chuť!" pronesl s naprostou samozřejmostí labužníka. "Tak si dáš třeba támhle tu oříškovou," pokračoval dál zasvěceně, "nebo tuhle karamelovou," mlaskl nadšeně, "ale pak se zase vrátíš k té vanilkové, protože jí přece miluješ!" pronesl závěrem důrazně.
"Aha," pronesl můj intelekt ironicky.
"No... a přesně takhle to maj chlapi se ženskejma!" zakončil to onou pověstnou třešničkou na dortu.
"Aha," pronesla jsem skepticky.
Že chlapi podvádějí, je vcelku staré téma, které nemá smysl rozvádět, mě ovšem zajímalo, proč se kvůli němu nemá smysl "rozvádět."
"Hele, ty nemáš chuť líznout si třeba támhle tý oříškový, když máš doma TUNY vanilkový?" přerušil Tom mé rozjímání nad morálkou, sebezapření, odhodlání a lhostejností. "Anebo," přimhouřil provokativně oči, když opět upoutal mou pozornost, "třeba banánový?" olízl se jak mlsný kocour a mrkl na mě.
Poctivě jsem se zamyslela.
"Ne, myslím, že když mám doma KVALITNÍ vanilkovou, nepotřebuju si zaplácávat žaludek nějakou šmoulovou," sjela jsem ho pobaveným pohledem od hlavy až k patě.
Tom sroloval svou hruď do původní podoby a uraženě zakvílel "Ale pořád přeci můžeš milovat vanilkovou! Chápeš???" zeptal se nakonec dotčeně.
"Jasně že chápu," pokrčila jsem rameny. Jasně že jsem to chápala. Jsem totiž vcelku chápavý a mimořádně tolerantní tvor.
"Hele, Jerry je velkej gurmán, co?" špitla jsem téměř neslyšně a vrátila jsem se tak k hlavnímu tématu našeho rozhovoru.
"No jo, když s Jerrym je to složitý," povzdychl ze solidárnosti Tom, " před ním ty kopečky samy tajou!"
"Takže to, že je slízne, aby se zachovala alespoň nějaká vzpomínka, je od něj vlastně mimořádně šlechetnej čin, co?" prohlásila jsem sarkasticky.
Tom vyprskl smíchy.
"Rád bych ti někoho představil," přiřítil se vzápětí Jerry.
"Vanilkovou nebo oříškovou?" procedila jsem skrze zuby a vyměnila si pobavený pohled s Tomem.
Jerry nás překvapeně sjel očima.
"Jahodovou," špitl potěšeně Tom, který už byl zřejmě zasvěcen.
No, už Hemingway představoval své bývalé dívky současným manželkám. Nebo své bývalé manželky současným milenkám???
"Pěkná...," usoudila jsem znalecky, když jí Jerry na rozloučenou políbil na tvář, kterou mu ona sama provokativně nastavila, ....potvora, napadlo mě okamžitě.
"Viď," zazářily Jerrymu očka pýchou.
Začala jsem se smát.
"Vidíš, a já mám tebe," poplácal mě vzápětí po zadku.
"Máš snad nějakou reklamaci?" zasyčela jsem vztekle a ohnala se po něm jak býk po rudém hadru.
Teď se začal smát Jerry.
"Co blázníš," objal mě, "vždyť ty jseš naprosto dokonalá!" Ocenil mě znalecky bez nutného poplácávání a cenění zubů.
Nežárlíš, neomezuješ mě...vždyť ty po mě vlastně ani nic nechceš! Napadlo mě ironicky při výčtu mých obdivuhodných vlastností. Neprudit! Znělo mé heslo, podle kterého jsem se řídila nejen já, ale očekávala jsem to i od druhých. No, možná bylo na čase udělat změnu.....
"Odteď budeš mít večerku a budeš mi hlásit kam a s kým jdeš!" prohlásila jsem nekompromisně a žárlivě se hryzla do horního rtu.
"Co blázníš?!" rozesmál se můj milý a pobaveně si prohlédl své nové píchačky. "Snad nežárlíš?" urazil mě k smrti.
Já a žárlit? Nikdy!
"Na takovýhle zvířátka se nežárlí!" poučil mě okamžitě.
"Takovýhle zvířátka se rovnou střílej, že?" svůdně jsem se usmála.
"Vždyť říkám, že jsi dokonalá!" rozhihňal se Jerry, "I smysl pro humor to má," prohlížel si potěšeně můj LEDOVÝ kopeček.
