Také sdílíte domácnost se skřítkem lichožroutem? Prý už Betty McDonaldová věděla, že existuje NĚCO, co žere ponožky z párů.
Já jsem se dozvěděla, že sdílím domácnost, kromě svého přítele a své dcery, se skřítkem lichožroutem poměrně nedávno. Jaká úleva! Osvobodilo mě to z pocitů viny a selhání. Do té doby jsem vždy nervózně trhla ramenem, když se mě můj milý zeptal:
„A kde mám druhou ponožku?“
Vzápětí následovala série překvapených dotazů. „Neviděla jsi ji? Vyprala jsi ji? Nevyhodila jsi ji???“
„Neviděla jsem ji! Vyprala jsem ji! A nevyhodila jsem ji!“ bránila jsem se dotčeně.
Oba jsme se chvíli rentgenovali ostřížím zrakem a pátrali, zda z toho druhého někde nečouhá nitka z hledané relikvie.
„Však ona se určitě někde vynoří,“ uklidňovala jsem vzápětí nás oba s úsměvem.
Když se však nevynořila ani po měsíci, ba co víc, když se k ní přidaly i další poloviny z jiných párů, nastalo přímo detektivní pátrání. Znovu a znovu jsem vysypávala koš na špinavé i čisté prádlo, znovu a znovu jsem nahlížela do pračky. Nic. Po ponožkách se slehla zem.
„Zřejmě tu někde mezi košem na prádlo a pračkou máme bermudský trojúhelník,“ oznámila jsem ironicky.
„Určitě jsem je tam házel!“ dušoval se můj partner nad košem se špinavým prádlem.
„No já je nežeru!“ odvětila má dcera, když jsem na ní jukla, a zašklebila se.
Oba se zpytavě podívali na mě.
Skřítka lichožrouta jsem uvítala s úlevou. Díky Betty! Osvobodil mě od nevyřčené viny. Od fleku na triku vzorné hospodyňky, od zmatkáře, kterej si občas splete ponožku a podá jí přes plot sousedovi…
Co mě ovšem neustále vrtá hlavou je, proč ten skřítek žere pouze mužské fusky. Ne, že by se nám s dcerou občas nějaké neztratily. Vždy se však někde našly. Ty mužské však nikoliv.
Tak mě napadá, nemáme my doma nějakou ženskou obdobu skřítka – fetišistky?
Ty ženské jí nevoní, nad mužskými oněmní.
