Každá šikovná ženská musí umět prodat každé své kilo, pronášela jsem svou mantru, když jsem se soukala do svých loňských letních šatů s obrovskými barevnými květy.
Loňských letních šatů. Už to slovo samo o sobě zní blbě. Loňských! Co naplat. Minulý rok touhle dobou jsem měla o pět kilo míň. Asi bude opravdu něco na tom zpomalování metabolismu po třicítce, protože jinak si to neumím vysvětlit… Já a žrát? Nikdy!
„Jen jez děvečko, jez,“ nabádala mě vždycky babička a poctivě mě připravovala na válku, hladomor i třeskutou zimu. A taky na zlé časy. Až tu jednou babička nebude… Babi jak mi chybíš! „Buď ráda, že můžeš jíst,“ chválila vždy můj apetit.
A to já zas jo. Jsem ráda, že můžu jíst! Ale taky musím cvičit. Debilní pravidlo. Musím cvičit proto, abych mohla jíst. V poslední době jsem na to poněkud zapomněla. Malý experiment se nezdařil. Ručička na váze se mi za něj pěkně pomstila. Za trest se lenivě usadila na fakt nechutném čísle. A nepomáhá mi ani sebeobviňování, vyhrožování, citové vydírání. Nic!
Kašlu na tebe! Vzkazuju jí teď a navlékám se do svých květovaných šatů. Alespoň budu pořádně vidět, až mě přiletí opylovat nadržení čmeláci, uchechtnu se. Však on tě ten humor přejde, napadá mě, když si s nedůvěrou prohlížím své boty na vysokém podpadku. Kterej cvok mi je hergot koupil???
Opravdu to musí být? Hroutí se má nervová spojení, která obvykle spokojeně brázdí celé mé tělo až do palců mých spodních končetin. Opravdu musí, ujišťuju je. Mé palce se zkroutí jak při artritidě posledního stupně. Chci mít vysoké, štíhlé a ladné nožky! Soustředím svou vůli a své myšlenky na své přání. Každý optický klam je dnes vítán, spoutávám mezitím své nohy do páskových bot. Nakonec pohledem smutně pohladím své tenisky a přibalím si do tašky náplasti. A taky ovesnou kaši, aby mi přes den moc nerozkvetly květy na šatech a po cestě z práce mě nepouštěli jako těhotnou sednout.
Není už těch obětí nějak moc? Přemýšlím, když dokončuji poslední úpravy. Udělat ze sebe pretty woman dá hergot práci! A jestli si nepospíším, přijdu i o tu svou práci. Startuju ze dveří jak ostřílený závodník. Asi vteřinu po mě startují mé kotníky. Odhodlaně, zuřivě, ale každý bohužel jiným směrem. Snažím se běžet a zároveň udávat směr mým ladným kopytům. Musíš pomalu a důstojně, ty pometlo, napomínám se zoufale, když zahlédnu pár užaslých pohledů. Mé kotníky si vesele tancují čtverylku a má image pretty woman se mění na pretty showman. To je nová trendy chůze až z daleké Bombaje! Cože? Vy to ještě neumíte? Divím se udiveným pohledům.
Konečně usedám do své kancelářské židle. Můj makeup vzal po cestě roha a mé obrovské květy zatím rozkvetly do nebývalých rozměrů. Kontroluji švy, zda se na mě drze nešklebí a zatahuji břicho. Vypínám hruď a kontroluji své gazelí nožky, zda se na nich při cestě do práce nepřervaly žíly. Vše je kupodivu na svém místě. Uf! Jsi šikula, chválím se za své nepolámané údy. Beru do ruky láhev s vodou a přikládám k ústům. Už nemůžeš chlemstat z lahve jak kůň! Dojdi si pro skleničku. Ozývá se uvnitř mě mé kultivovanější já. Vzápětí už rudě značkuji svou sklenku. Tak to si budu muset vzít k obědu asi i příbor, napadá mě ironicky. Ty jsi ale samice! Mrknu na sebe do zrcátka a přikrášluju si svou barevnou louku na svém obličeji. Smyslně si olíznu své rudé rty. Dnes je to má jediná svačina. S uspokojením pohlédnu na svou pedikůru a manikůru. Má včerejší hodinová pařba v koupelně dopadla kupodivu zdárně. Manikůra, pedikůra, peealing celého těla, koupel, vlasová maska, obličejová maska a nakonec slunce v tubě i v duši. Se divím, že jsem se z toho celá neosypala. K čertu s tím, že jsem musela oželet své milované leháro v posteli a přinejmenším tři kapitoly Harryho Pottera. Ten večer jsem se totiž já sama změnila v kouzelníka. A pak jsem únavou padla na znak. A ráno buďte krásná, milá a svěží!
Jak to ty ženský hergot dělaj? Kde berou čas? Peníze? A hlavně sílu???
