Lehám si na lehátko, nechávám si po sobě roztírat
gel a s napětím pozoruji velkou obrazovku před sebou. Sonda se rozjíždí po
mém břiše. Vzápětí zaznamenává jakousi mimozemskou civilizaci. Zaměřuje.
Před mýma očima se objevuje rozmazané puzzle, které se postupně skládá a zaostřuje. Po chvíli zaznamenávám hlavičku, kterou schovává malá buclatá ručička.
„Kdo jste? Co chcete?“ vykoukne zpod ručičky očíčko.
„Raz, dva, tři, čtyři, pět!“ radostně počítám prstíky.
„Slyším hlasy ale nikoho nevidím! Z jaké jste galaxie?“ ptá se malý mimozemšťánek uvnitř mého břicha. Dává ručičku stranou. Hlavička získává zřetelnější obrysy.
„Hele, má nos po Márovi!“ škodolibě komentuje má dvanáctiletá dcera.
Sonda vibruje, snažíc se zachytit zřetelnější obrysy. Nos poskakuje. Vzápětí se objeví ústa, která se rozšíří. Miminko se směje. Zřejmě nad sestřinou poznámkou. Jde o jasné sesterské spiknutí.
1 107 gramů bláznivé a divoké lásky na nás kouká, šklebí se a plive plodovou vodu. Dává si ručičky k ústům a křičí na nás.
„Hej vy tam? Odkud jste? Z jaké dimenze?“
„To je moje dcera.“ Nervózně se zavrtí na židli budoucí tatínek.
„To je MOJE ségra!“ zpraží ho pohledem má dcera.
„To je ale krásnej mimozemšťan,“ raduji se. Snažím se rozpoznat další rozmazané puzzle z obrazové skládanky.
Spojení se přerušilo. Sonda se snaží zaměřit další objekt mimozemské civilizace. První kroky na Měsíci. Vzápětí se objevuje noha.
Přestože naše 27. týdnů staré miminko jindy kope od rána do večera, dnes se rozhodlo, že nám neukáže nic ze svých boxerských grifů a jógových ásanů. Dokonce ani na jamping na pupeční šňůře nedojde. Spokojeně si podpírá hlavičku a sleduje, co se bude dít.
„Tak tady máte desetiminutový záznam a šest fotek,“ podává pyšnému budoucímu otci sestra, po ukončení 3D ultrazvuku. Na oplátku za to obdrží 1300 Kč.
„To je k nezaplacení!“ září mi oči nadšením.
Pyšný materialista se zakření.
Večer uléhám do postele a před očima mám svého malého mimozemšťánka. Dnes jsme díky moderní technologii nahlédli do jeho světa. A co až nakoukne ono do toho našeho?
„Chci nazpátek do tvého bříška!“ zoufale mě prosila, ve svých pěti letech, má první dcera. Asi to tu nebude nic moc…
Jaká asi bude má druhá dcera?
Zelenoočka po svém otci?
Snílek a fantasta po své matce?
„Je to evidentní pohodář!“ zazní mi v uších slova paní doktorky.
Spokojeně zavřu oči a nevědomky si dávám ruku kolem hlavy. Přesně tak jako mé miminko z DVD…
