Líné kosti a znavený pohled do plamenů

Tak jsem zas včera večer se svým milým prohrála bitvu o ovladač. V mžiku sekundy jsem pak jak formule prolítla všemi kanály a stokami, abych zjistila, jak jsou ubohé. Za večer jsem zvládla rozkoukat Invazi žraloků i Tsunami a zamyslet se nad tím Co mi život dal i vzal. Než jsem však dospěla k nějakému závěru, už jsem byla zase o tři kanály zpět, kde jsem dostala slovo, které mi bylo vzápětí odebráno. Kvůli poskakujícím šílencům v dresech...

Poté jsem si během deseti vteřin střihla zpravodajství na čt24, abych pak při další zběsilé jízdě skončila na Rallye Dakar. Po zbytek večera se pak můj partner nekontrolovatelně řítil po zbylých kanálech jak formule jedna. Odpředu dozadu a odzadu dopředu. S proslovem Jak to všechno stojí za ….taky co by člověk od kanálů čekal, že?:-)

Jaké tedy štěstí, že těch programů nemáme víc a že já televizi moc neřeším. Zato jsem však schopná celý den řešit nesmrtelnost chrousta. A tak si spokojeně v hlavě řeším toho svého chrousta, sleduji bezhlavé míhání se různorodých obrázků a pobaveně pozoruji svého partnera při jeho náročném masturbačním maratonu. A přemýšlím o tom, proč mají muži tak rádi ovladače?

A okamžitě mě napadá sarkastická odpověď – protože konečně můžou někoho ovládat.

Jednoduše zmáčknou čuflík a televize během vteřiny přeskočí na jiný kanál. Bez řečí, otázek a případných prodlev. Nelíbí se? Žádný problém! Další kanál…

Bezhlavé přepínání prý mužům evokuje pravěký unavený pohled do plamenů.

Vsadím se tedy, že ovladač zcela určitě vymyslel muž. Zcela určitě měl po večerech znavený pohled, líné kosti (protože hlavní motor pro všechny vynálezy je pohodlnost), a zcela určitě to bylo až po zrovnoprávnění mužů a žen.

Takže Robert Adler, rok 1948 a první ovladač televize s názvem LAZY BONES neboli LÍNÉ KOSTI. Vynález hodný mužského ega a myšlení. Během několika sekund tak může každý muž pohodlně ovládnout prostřednictvím televize celý svět. Svět, který před ním, ve zběsilém rytmu mačkání knoflíků, poslušně poskakuje. A tak není divu, že muži poslední zbytky svých sil, které přes den poctivě věnují zabezpečení rodinného krbu, investují večer do zuřivého zápasu se svými ženami o trofej největší. O ovladač! Ženy v tu chvíli nespasí ani volební právo z roku 1918. S plamenomety v očích, které ani ovšem vzdáleně nepřipomínají teplé plameny rodinného krbu, podávají svým mužům jejich jednoduchou, poslušnou a hlavně němou hračičku. Protože jak mi nedávno můj přítel vysvětlil:

Chlapovi když zadáš nějaký úkol, tak ho bez řečí udělá, ale když o něco požádáš ženu, uslyšíš kolem toho tisíc otázek: Proč? Nač? Jak to?

A tak se ptám: Proč mají muži tak rádi ovladače? Nač rozkoukávají tisíc pořadů, aniž by alespoň jeden shlédli až do konce? A jak to, že když je to nebaví, tak tu televizi jednoduše nevypnou??? :-)