Když byste měli poslat nějakou zprávu cizí civilizaci, co byste poslali?
"Ahoj, jsem člověk obecný z rodu homo sapiens. Myslím si, že myslím. A taky všechno vím. Sobecky si podmaňuji veškerou přírodu a nejraději bych si podmanil i tebe..."
Tak tohle asi ne, že.
Zpráva, kterou jsme poslali do Vesmíru, není naštěstí tolik emotivní. Poskytuje několik prostých údajů o lidstvu a jeho znalostech: zleva doprava jsou čísla od jedné do deseti, atomy včetně vodíku a uhlíku, některé zajímavé molekuly, DNA, popis člověka, základy naší sluneční soustavy a základy o vysílajícím teleskopu. Prostě taková malá násobilka s abecedou:-) Zpráva byla odvysílána ze Země v roce 1974. A my pořád čekáme na odpověď.
Od té doby už jsme poslali tolik vzkazů a signálů, že nám přece musí být jasné, že tam buď nikdo není, anebo že s námi nikdo nic mít nechce. Respektivě že se našimi směšným pokusům dobře baví. A co víc, baví se především námi. Kam se na nás hrabe celý satelit!
Představuju si to tak, že tam nahoře pořádají veselé párty, na kterých si pouštějí záznamy ze Země a řehtají se a řehtají. Ať ti mimozemšťani přepnou kamkoliv, objeví se tam směšní, ubozí tvorové, kteří se neustále potýkají se svým egem, ješitností, hloupostí a ještě si myslí, že jsou páni tvorstva. Směšné. Jak dlouho nám ještě bude trvat, než si sami přestaneme znepříjemňovat a komplikovat život svojí psychikou?
Kdysi se nám povedlo vytvořit specifický jazyk pro homo sapiens, ale poté co jsme ho vyšperkovaly různými jazykovými specialitami a nářečími, vedeme žabomyší války o slovíčka. Vtipné. Tak si říkám, není raději lepší mlčet? Někdy závidím těm několika málo přírodním kmenům, které se ještě dochovaly, a které jsou v té své umanutě si bránící jednoduchosti vlastně naprosto geniální. Oni nejenže mlčí, ale oni dokázali zůstat v tom těsném spojení se Zemí i Vesmírem. Možná právě proto, že mlčí. Telepatie je jediný prostředek jejich komunikace. Mohou si ho dovolit. My už ne. Vkradla se nám totiž do života faleš a přetvářka. Nerozumíme svým základním potřebám natož potřebám druhých. V moderní společnosti využívá telepatii snad už jen matka s dítětem. Než ho naučí jazyk. Naprosto scestný dorozumívací prostředek naší komunity. A my pak celý život zasvětíme umění komunikace...
Objevujeme, narážíme, testujeme, milujeme i nenávidíme ostatní existence, které kolem nás krouží v různých směrech a formách. A každá z těch forem má svůj vlastní Vesmír. Snažíme se objevovat ty nekonečné rozměry a fascinující světy, které jsou ukryty v každém z nás. Zoufale se snažíme ty různorodé světy kombinovat, chápat a hlavně usměrňovat. Protože Vesmír je především nekonečný a rozpínatelný. A smyslem naší existence není se nechat pohltit ale obohatit. Jiným jazykem, nářečím, kulturou, prostředím a hlavně různými pohledy na naprosto stejné věci.
Nebylo by tedy lepší naučit se nejprve komunikovat spolu, než vyřvávat svou negramotnost ke hvězdám? Nikdo tam na nás totiž není zvědavej...
