Ideální manžel 19.století a emancipovaná a nezávislá žena 21.stolet

O tom, jaké to je, když všichni ideální manželé jsou rozebraní, ostatní ideální muži sedí doma u hokeje a vám nezbyde nic jiného než se jít podívat na Ideálního manžela do divadla. Sama...

Tak předně bych ráda zdůraznila, jak moc mě překvapilo, kolik ideálních mužů se v divadle vyskytlo. Ne, opravdu nemám nic proti těm, kteří dali v sobotu večer přednost raději hokeji. Každý máme nějaké to hobby. Ostatně, do divadla jsem nedostala ani svoji matku. Důvod? Dívala se v sobotu večer na hokej!

Vlastně mě vypekla má kamarádka. Raději než za kulturním prožitkem nakonec odjela na chatu. Se svým ideálním manželem...

Jako na potvoru nemohla ani má druhá kamarádka. Jí navíc téma ideálního manžela přišlo jako science-fiction, a ona prý scifi nerada.

Tím jsem ovšem vyčerpala seznam mých kamarádek. No, myslím, že dvě opravdové kamarádky jsou až až.

No co. Jsem nezávislá a emancipovaná žena 21.století? Chci jít do divadla? A kdo tady tvrdí, že nemůžu jít do divadla sama? Já tedy rozhodně ne! Samota a osamění jsou dva zcela odlišné pojmy. Osamělá jsem se necítila a samotu já zvládám dobře.

Takže jaké bylo jít singl do divadla?

Tak za prvé mě žádný ideální manžel nebuzeroval, ať dělám, že přijdeme pozdě. Výsledek? Samozřejmě že jsem přišla pozdě.

Za druhé se mi povedlo zahrát  si na peróně na Marylin Monroe. To když se mi s přijíždějícím metrem zvedla má šifónová sukně. Jistě uznáte, že v přítomnosti mé dlouhonohé, štíhlé a blonďaté přítelkyně tohle bohužel není možné. Takhle lačným pohledům všech okolo stojících mužů muselo stačit jen to mé červenovlasé, šedesátikilové pometlo. Paráda!

Pravda, mou euforii z mé statečnosti a nezávislosti poněkud zmírnilo ono volné sedadlo po mé levici, ale k čemu mi vlastně bylo, když jsem stejně na levé ucho hluchá jako patrona???

Těžký okamžik však pro mě nastal ve chvíli, kdy se z mě neznámých důvodů uvolnilo sedadlo i po mé pravici. Jak já to hergot dělám??? Stačilo mi ještě prolétnout hlavou, než se zvedla opona a já se nechala unést do Anglie 19.století, nechala se odbourat ostrovtipem Oscara Wilda a zparalyzovat charismem Jiřího Dvořáka. Už jste někdy viděli Jiřího Dvořáka v akci??? Jeho Lord Arthur je naprosto okouzlující! A hned jedna z jeho prvních hlášek mě totálně dostala do kolen:

"Rád mluvím o ničem,“ prohlásil Lord Arthur náležitě důležitě, „neboť je to jediné téma, o kterém vůbec něco vím!"  Ručičkama jsem chtěla zatleskat jak malé dítě. Jak jsme si podobní Oscare!

Vzápětí vplula na pódium uhrančivá Zlata Adamovská a její paní Chaveleyová.

"Jakmile chce žena po muži nějakou maličkost, jde obvykle o nejtěžší věc na světě," povzdychl v její přítomnosti Lord Robert. Pár jedinců v publiku vyprsklo smíchy. Tak tohle jsem ale fakt nepochopila!

"Život je tak nespravedlivý," snažil se mě o pár minut později dojmout Jan Šťastný v roli pokrytce Lorda Roberta.

"Život JE nespravedlivý!" ujistil ho v zápětí Lord Arthur. "A pro některé z nás je to jen dobře!" zašklebil se samolibě.

Prostě ironický až sarkastický humor Oskara Wilda byl naprosto odzbrojující a herecké výkony našich seriálových hvězd naprosto úžasné!

A jak že tedy vůbec vypadá ten ideální manžel 19.století? Řeknu Vám to narovinu. Stejně jako ideální manžel 21.století!

"Můj manžel je NAPROSTO ideální!" oznamuje nám Lady Markbyová. "Pořád sedí jen doma," zkonstatuje otráveně, "točí se jen kolem mě," prohlásí rezignovaně, "a je šťastný jako dítě!" povzdychne zoufale.

Proč jen se už nemůžu dočkat toho, až se vrátí má vdaná přítelkyně??? Ano, ta která odjela na chatu se svým ideálním manželem. Ta, která odjela na chatu se svým ideálním manželem na celé čtyři dny! Až jí řeknu, o jaký literární kus právě přišla, bude mi zoufalstvím plakat na rameni...

A jaký že mají názor muži na naše věčné hledání ideálu?

"My muži ženy milujeme i s jejich slabostmi a vrtochy, jen ženy pořád hledají jakýsi ideál," povzdychne si v druhé půlce představení Lord Robert.

Hlavou mi okamžitě probleskne nejkrásnější vyznání, které jsem kdy slyšela:
"Miluju tě takovou jaká doopravdy jsi!" Jen já ho nedokázala milovat takového jaký byl.... 

Takže bych to ráda zakončila slovy: Ideální muž je ten, kterého si můžeme vážit, který nás nenudí a kterému jsme občas ochotny říct slova Lady Chilternové:  

"Chápu, odpouštím, zapomínám..."  

PS: Děkuji Idnesu:-)