Co je to vlastně bordel???

Bordel je prach a špína. Poházené papírky od čokolády, neumyté kastroly na plotně… Jasně. Beze sporu. Ale pak je taky bordel, u kterého záleží na úhlu pohledu.

Má dcera by vám zcela jistě prozradila, že pečlivě rozložené cd a dvd po zemi, tak aby se okamžitě našly, bordel rozhodně nejsou, a já bych se upřímně rozčílila nad touto definicí, která by tak označila mé knihy a časopisy. To jsou totiž věci při ruce!

„Ukliď si ten bordel,“ uzemnil mě poněkud nedávno můj partner, když dorazil domů z práce.

Překvapeně jsem se rozhlédla. Žádný bordel jsem nezaznamenala. Na posteli leželo jen pár knih, časopisů a mých poznámek. Přítelovo oko je právě vraždilo pohledem. On opravdu považuje knihy za bordel a mé poznámky za bezcenné papíry???

„Tohle NENÍ žádný BORDEL!“ ohrazuju se dotčeně. To jsou mí parťáci a kámoši v době rozjímání! Spokojeně si hovící v mé posteli...

„V posteli se dělají jinčí věci!“ tvrdě si nárokuje kus postele můj přítel.

„Tak buď rád, že tam nemám někoho jiného,“ zasyčím nevrle. Můj partner nehne ani brvou. Evidentně se nechce dělit. S nikým ani s ničím. Nezbývá mi nic jiného než vyklidit pole. NAŠI společnou postel.

"No jak by se ti líbilo, kdybych si JÁ vzal do postele vrtačku," zazní okamžitě jeho argument.

Bordel je prostě velice subjektivní pojem. Chaos a zmatek. A ten já ke svému životu potřebuju. Já prostě potřebuju čas od času vybočit z nastavených kolejí a mantinelů, postavit vše naruby. A na hlavu. Inspiruje mě to. A udržuje v napětí. Od koho jsem ale tuhle filozofii zdědila, tak to bohužel netuším. Téměř třicet let mě dalo práce přesvědčit mou matku, že jen zvrhlíci uklízejí, když jsou na smrt znavení, a že občas zapomenuté nádobí ve dřezu není žádná ostuda. Do koho jsem však vkládala svojí největší naději a pochopení pro můj filozofický směr, byl můj otec. Ovšem potom co jsem se k němu nastěhovala a dala tu kůlničku na dříví, ve které žil, dohromady (samozřejmě, že společně s mou matkou:-) se nestačím divit. Takový vzor pořádkumilovnosti se totiž hned tak nevidí! Svůj pokojík udržuje v naprosté čistotě a pokud se nějaká serepetička na jeho poličce jen o kousek vzdálí, hned má domácí vězení. Sada hrníčků pláče zoufalstvím, když se jim jeden zatoulá, obvykle k těm mým svobodomyslným hrníčkům navádějící k okamžité rebélii. A hrnce jsou vycepovány tak, že pokud si jen prohodí své místo nebo se nedej bože protáhnou po kuchyňské lince, strhne se ničivá a prudká bouře. A pokud můj otec někdy odhalí otisk našich prstů při spolupachatelství je na nás okamžitě uvaleno právo Sharia, fatva i trest smrti dohromady.

Matně ovšem začínám tušit, že otcova pořádkumilovnost nemá nic společného se slovy  milovati pořádek ale spíše křečovité se držení alespoň některých pořádků a pravidel. Čemuž se asi není co divit, když mu do domácnosti vtrhl právě takový narušitel všech těch zavedených pořádků a pravidel jako jsem já. A tak jsou tudíž v naší domácnosti největší borci na úklid chlapi!

A mě napadá celkem slušný návrh, jak donutit bordeláře uklízet. Ukažte jim ještě větší bordel než udělají oni…

Jen na mou dceru to neplatí. Ženy v naší rodině jsou holt silné osobnosti:-)

Článek byl kvůli chybnému zobrazení posunut v čase se souhlasem administrátorů