Hokejový táta 9 – o kolik hlav jsou větší?
Hokejový táta 9 – o kolik hlav jsou větší?
„Majky když už s těmi desítkami hraješ, nechceš s nimi občas absolvovat i trénink jako brankař?“ navrhl jsem mladému při cestě na zimák, „alespoň si zvykneš na střely pod víko.“ Tři dny předtím slavil výhru s 2011 proti Áčku Moravské Třebové a v zápětí i s 2010 proti Hlinsku. Ale tam už soupeři přeci jen pálili s větší razancí. A hlavně to uměli zvednout.
„Tak jo,“ nedělal si s tím hlavu.
„Tak já se zeptám trenéra a buď můžeme příště přijít o hodinu později, nebo zůstaneš na dva tréninky za sebou. Co by Ti víc vyhovovalo?“
„Radši dva za sebou. A nešlo by to už dneska?“
Šéftrenér s tím neměl nejmenší problém. „Klidně můžeš vzít i staršího bráchu?“ mrknul na ně spiklenecky. Nešlo si nevšimnout, jak ho povzbuzoval na jeho cestě dohnat to několikaleté zpoždění. Jenže Dáda nechtěl. Poslouchal trenéra na slovo, nadšeně plnil všechny úkoly, ale necítil se ještě jistý v kramflících. Nebyl tak rychlý ani obratný a tak i nadále trénoval s ročníky 2011-13, zatímco jeho bráška si po svém tréninku přidával s o rok až čtyři staršími. Po návratu domů Dáda padl vyždímaný na gauč v obýváku, zatímco Majky zas a znovu střílel v pokojíčku na branku ze starých polštářů. Takhle urvanej ze řetězu je odmalička. Sotva se naučil chodit, tak neustále někam lezl, z něčeho padal a pořád byl v pohybu. Nebrečel, když spadl ze schodů nebo když se praštil, ale vyváděl, když jsme ho naháněli domů a hlavně do postele. Pamatuji se, jak jsme z něj byli nešťastní, když ještě o půl desáté večer kroužil po obýváku asi tak sto desáté kolečko stále stejnou rychlostí.
„Nevíš, kde se to dítě vypíná?“ hořekovala L.
„Musíš počkat, až se vybijí baterky.“
Po víkendu volna bez hokeje, který jsem logicky strávil v práci, abych si nadělal ten následující, jsme další sobotu vyrazili do Litomyšle.
„Kam mám dát Majkymu pití?“ zeptal jsem se trenéra, což v překladu znamenalo, zda bude první zápas chytat za 2010 nebo 11. Většinou jsme se to dozvěděli až na místě. Podle toho jak se trenéři domluvili.
„2010 je dneska málo, ta jim půjčíme tři kluky, ale Míšu až v tom druhém zápase.“
Při zápase samotném jsem si vybavil tu poslední třetinu s Chocní před šesti týdny. Jen s tím rozdílem, že tady to byl první zápas, a tudíž to nemohlo být únavou. A kluci se po ledě ploužili jak zombie celý zápas. Jako by jim ta absence tradičních opor a střelců gólů, svázala kaničky od bruslí.
„Neměli včera vánoční večírek, vypadají jak po flámu,“ poznamenal kdosi z davu.
Všechno co jim trenér v posledních týdnech a měsících vtloukal do hlavy, bylo zapomenuto. Zase to bylo takové to, kde je puk, tam jsou všichni. Když mi ho soupeř vezme, tak tím to pro mě končí.Brankář chytne puk, pošle za bránu a já to naliji soupeři na hokejku. Hrálo se víceméně jen na naší půlce a tak jelikož nemělo význam počítat skóre, jsem ve druhé třetině počítal střely a dorážky na bránu. Dostal jsem se k číslu 18. Majky dorovnal svůj „rekord“ z prvního zápasu s Pardubicemi a puk ze sítě lovil 17 krát. Povětšinou však šlo o dorážky, neboť na něj útočníci jezdili osamoceně nebo ve dvou. Bylo mi jasné, že po tomhle zápase nejsou fórky typu: za ten gól jsi bez oběda, na místě. (Nemůže mít přeci dva a půl týdne půst). A tak jak ho úmyslně moc nechválím, tentokrát jsem udělal výjimku.
„Já za to nemůžu,“ povzdychla si ta hromádka neštěstí, když jsem po poradě přišel do šatny.
„Vždyť si chytal perfektně,“ namítl jsem po pravdě, „výsledek přece není důležitej a nevypovídá nic o tom, jaký byl zápas.“ Nevypadalo to, že bych ho přesvědčil. „A měl jsi lepší procentuální úspěšnost než gólman soupeře,“ napadlo mě.
„Jak to?“
„Na tebe šlo přes padesát střel, to znamená zhruba 66 % a na něj jen dvě a tu první pustil, to máš 50%.“
Myslím, že tak úplně nevěděl, o čem mluvím, ale přeci jen mu to zvedlo náladu. Tu si navíc dokonale spravil při následném zápase za 2010. Nastoupil za ně potřetí a potřetí slavili výhru. Navíc zápas od zápasu snižoval počet utržených gólů. 6 od Moravské, 5 od Hlinska a teď 4 od Lanškrouna.“
Následující pondělí si ho přišel omrknout trenér gólmanů. „Ahoj, koukal jsem, že mu ten opačný gard vyhovuje,“ pozdravil mě po tréninku v šatně a já v něm poznal staršího kluka ze sousedství, kterého jsem tak čtvrtstoletí neviděl. Donesl Majkymu na vyzkoušení malé brankářské brusle i helmu, po které tak moc toužil. Nakonec ho sebou vzal zpět na led mezi větší gólmany a Majky s nimi absolvoval další trénink. První ryze gólmanský. A samozřejmě byl nadšený a chtěl jít příště zas.
Když skončili, vzal si mě Vašek stranou, „nechci, aby to slyšel,“ vysvětlil mi, „všichni si ho chválí a musím říct, že oprávněně.“
„Myslíš, že má … talent?“ Ačkoli ho, jak říkal, všichni chválili, mně se zdálo, že v sedmi letech, po roce tréninku je to poněkud předčasné hodnocení. Objektivně jsem to samozřejmě posoudit nedokázal.
„To jak v tomhle věku sleduje hru, puk nespustí z očí, to se moc nevidí,“ ujistil mě, „má postřeh a techniku tu časem vypilujeme, ale záleží samozřejmě na něm, jestli ho to bude dál bavit.“ Pomalu, ale jistě jsem se přesouval z pozice otec a jeho syn do pozice to je ten fotřík od toho gólmana. Ale kolik takových talentů skončilo v propadlišti sportovních dějin.
„To já říkám pořád, že ho to může za dva, za tři roky pustit nebo až bude v pubertě … čuchne k flašce a slečně…,“ předbíhal jsem. „Ale zatím to dělá s maniakálním nadšením,“ připustil jsem. „Jo a mám se tě zeptat, jestli by mohl příště přijít zas?“
„Víš, já takhle malý kluky netrénuju …,“ začal mi vysvětlovat, ale pak se odmlčel„… ale jo, ať přijde,“ a změnil názor.
O dva týdny později ho ve čtvrtek po dalším dvouhodinovém tréninku zastavil na chodbě jeden z trenérů.
„Dobrá práce Míšo, počítáš s tím, že v sobotu chytáš za 2011 i za 2010?“ Beze slova přikývl.
„A nechtěl by sis v pátek večer zachytat i za 2009 proti Chocni, sraz je v 18 hodin?“
„A jak jsou velký?“ vypálil zásadní dotaz.
„Jenom o hlavu,“ ujistil ho trenér. Já bych na jeho místě ještě jednu hlavu přidal.
„Tak jo,“ nejprve souhlasil a až pak se otočil na mě, „můžu?“
„Můžeš, ale mamka je ve škole a já v práci, musíme to domluvit s babičkou Aničkou.“
„Super, jdu to říct Dádovi,“ poskočil radostně ve výstroji a běžel za bratrem do šatny.
„Zvládne to?“ otočil jsem se na trenéra.
„Nebojte se, je to jenom přátelák, máme svýho gólmana, Míša ho bude jenom jistit,“ ujistil mě.
Přesto jsem si pomyslel, že se to všechno děje nějak moc rychle. Nechtěl jsem mu nic zakazovat ani přikazovat a tak jsem zpravidla nechal rozhodnutí na něm. Já sám jsem byl do sportu tlačen a nepovažuji to za správné, bohužel můj liberální přístup k výchově měl zanedlouho téměř fatální následky.
David Snítilý
Díra v duši
Mlčíš, snad došla slova a nebo je to prostě jednodušší. Co odhalit a co schovat? Spíš tělo nežli malou díru v duši. Noc plná vášně poháněná chtíčem nebo pocitem samoty? Jsem šťastný, ač jsem zničen, pohoršený z vlastní nahoty.
David Snítilý
Pretty woman z činžáku
Doprovázela movité, úspěšné muže na obchodní večeře a konference. Byla krásná, inteligentní a mluvila plynně anglicky i německy. Rozhodně se nepouštěla do žádných větších akcí, měla jen úzký okruh stálých „obchodních partnerů“.
David Snítilý
Kterak Čoudek spustil výčitek lavinu, když staral se o rodinu
„V rachotě se moc nepředřeš, co?“ řepil se Čárlí. „Máma měla těžkej porod a já se narodil unavenej,“ bědoval Čoudek, „navíc mám malej peníz."„Tím nikoho nedojmeš, že máš malé přirození,“ dobíral si ho Čárlí, byť mu byl sympatický.
David Snítilý
Kterak Čoudek nebral ohledy a měl koitus, aby zaplatil sestře školní potřeby
„Já ti vážně nezahýbám, cizí štěrbinku jsem neviděl, jak je rok dlouhej,“ dušoval se Čoudek. „Ale my spolu chodíme dva roky,“ připomněla mu drobnou nesrovnalost Martina. „Já byl v matematice vždycky slabej,“ krčil rameny Čoudek.
David Snítilý
K babičkám se nečuchá aneb jak voní tchýně (krátká vánoční povídka)
Alžběta II. mladé navštěvovala sporadicky, a když se k nim vypravila, měla z toho Zuzka rozhozené čakry týden před a 14 dní poté. Ze začátku se vážně snažila Kájově matce zalíbit, ale jakmile zjistila, jaký je to studený čumák ...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Poslanci zvýšili ochranu zemědělské půdy i omezení jejího prodeje cizincům
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Požár pralesa Mionší musel založit člověk, zjistili odborníci. Sčítají škody
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Evropa otevřela dveře džihádistům, Londýn a Paříž nepoznáte, hlásá Trump
Donald Trump krátce po potlačení propalestinských protestů na několika amerických univerzitách...
Prodej dvou pozemků o rozloze 939m& 178 a o rozloze 1369m& 178 v obci Malé Svatoňovice
Malé Svatoňovice, okres Trutnov
2 568 000 Kč
- Počet článků 181
- Celková karma 16,75
- Průměrná čtenost 652x