Se psem se nikdy nenudíte - Letní povídka pro Víkend MF DNES
Ale jinak se s ním nedá moc bavit. Tvrdohlavá palice, dělá si, co chce, a první dva kilometry jsou pro mě utrpením. Do té doby, dokud se nedostaneme do nějakého rytmu a i v něm mi občas nachystá takové překvapení, že to zavání úrazem. Tedy mým, ne jeho. Na to je moc šikovný. A běžec jak se patří. Kam se na něj hrabu.
Je to labrador. Jmenuje se Messi, opravdu po barcelonském míčovém kouzelníkovi, a je neuvěřitelný ďábel. Neposlušný, dělá si fakt, co si zamane a jakmile chytí dobrou stopu, je konec. Nic jiného ho nezajímá a to už nemluvím o psech. Vypadá jako kamarád všech hafanů, ale běda tomu, kdo na něj zavrčí. Okamžitě se stane jeho třídním nepřítelem a je zle. Pamatuje si ho natrvalo.
Musí být pořád na vodítku. Proto mám dlouhé, pětimetrové a hlavně silné. Ty obyčejné mi už několikrát přetrhl.
Nechápu, kde se v něm bere taková síla, ale když prudce zabere a za něčím vystartuje, nemám šanci ho udržet. Vlaju za ním jak hadr na holi a už jsem několikrát málem spadl, když byla počáteční rychlost i s jeho tahem na šňůře vyšší, než jsem schopen vyvinout já.
Musím s ním být pořád ve střehu, ale stejně se každý den dočkám nějakého překvapení.
Jen mu vadí vedro, to má potíže. Bodejť by ne, lítat ve 30 stupních v kožichu a ještě navíc se chladit jen jazykem, nevím, co bych říkal. A ještě nesnáší běhat pořád dokola.
Musí pořád letět stále dál.
Mám v lese na jehličí již z doby těsně po vojně vybudovaný, to už je bratru dobrých 34 let, 250 metrový ovál a ten přímo nenávidí. Dokáže tam bojkotovat trénink tak, že raději vyrazím někam do lesů.
Ostatně jako teď nedávno. Klusal jsem s ním po trávou zarostlé lesní cestě. Kolem ní jen husté ostružiny, za nimi z levé strany mladý borovicový les a z pravé pak hustá křoviska, z nichž se ke slunci prodíraly smrčky. Podél pěšiny zase lahodily oku různé lesní květiny. No, co víc říct, prostě pohled pro bohy a pastva pro oči.
Mesík si okolí samozřejmě prověřoval tím svým neuvěřitelným čichem a s nosem u země rejdil pár metrů přede mnou ze strany na stranu. Ani jsem nestačil přehazovat vodítko z jedné ruky do druhé.
„Pomalu, co blázníš,“ volám už na něho poněkolikáté. Nedbá. Má ty svoje chvíle, kdy nevnímá a je pohroužený do stop kolem sebe. Bez vodítka by již byl někde v prachu.
„Tak co je,“ cukám už vztekle šnůrou, když mě zase málem zavlekl až do ostružin.
Ty mají trny, a jaké. Umí se pořádně zakousnout do nohy a bolí to pak neuvěřitelně.
To mi věřte. Jenže najednou napnuté vodítko naráz povolí, ozve se vysoké kviknutí a pes snad se dvoumetrovým výskokem přistane až skoro u mě.
„Co je? Co tam je Mesi,“ zpozorním a zpomaluji klus. Jen tak pro nic za nic tohle neudělá. Najednou se rychlým vlnivým pohybem před námi něco prosmýkne přes cestu a bleskově to zmizí v houštinách. Klikatá čára na tmavém hřbetu dává tušit, co to je.
Zmije. A pořádná. Moc jich u nás není, ale občas se na ni podaří narazit.
Co teď? Skláním se k Mesíkovi: „Kousla tě?“ Snažím se na něm něco najít. Jen na mě hledí tím svým nevinným pohledem a olizuje si levou přední tlapku nad kolenem. Něco je tam vidět. Není čas na nic čekat. Okamžitě musím jednat. Vytahuji šňůrku z trenýrek. Ještě, že je gumička v nich dost silná a nepadají mi. Stahuji mu nohu nad rankou a mažeme z kopce domů. Nést ho nemůžu. Má přes třicet kilo, ale hlavně se nenechá. Naštěstí to není daleko. Otevírám garáž, startuji auto a se psem v kufru letím na veterinu. Není na něm zatím vidět žádná divná reakce a jen nechápavě hledí, co se kolem děje.
Ale v autě jezdí rád, tak je spokojený. Za deset minut jsem tam.
„Pane doktore, asi mi ho kousla zmije,“ rozrážím s výkřikem dveře ordinace. Naštěstí tam nebyl nikdo z jeho zvířecích pacientů. Hlavně ne kočka. To by špatně dopadlo.
„Ukažte,“ prohlíží pozorně nohu pod šňůrou z mých trenýrek a pak se zasměje:
„To není od zubů, ale od trnů, asi ostružin. Byli jste tam někde blízko nich, že.“
„Slyšeli jste tu ránu,“ ptám se ho i sestry: „To mi právě spadl balvan ze srdce.
A že byl ale pořádný.“
No, ještě že to tak dopadlo. Mohlo být hůř,“ vyprovází nás s úsměvem veterinář ze dveří a pohladí Messiho po hlavě: „Že ty draku. Kolik máš dnes kilometrů. Přijeď se zase někdy ukázat a nemusíš jen s úrazem.“
Pes mu olízne ruku, podívá se na něho a skočí jedním, pro nás naprosto nečekaným, odrazem přímo do kufru auta.
„To se mu to běhá, když má takové pružiny v nohách,“ pomyslím si a mířím k domovu.
„Tys mi dal. To máš z toho, že neposloucháš a pořád někde čaruješ. Jednou se ti opravdu něco stane,“ nadávám mu, když vyskakuje na dvoře z auta.
Pozorně se na mě podívá a vystartuje jako blesk do zahrady. Asi toho měl málo.
Možná mi připomíná, že jsme zapomněli na rovinky.
Jak říkám, skvělý parťák, člověk se s ním nenudí a i běhat mě donutí.
„No, zaplať pánbu, že se nic nestalo,“ pomyslím si v duchu: „nevím co bych dělal, nějak mi přirostl k srdci.“
Otočím se ke dveřím a najednou mě obrovská rána do zad srazí k zemi.
To se ten šílený hafan trefil v plné rychlosti ve výskoku tlapami přímo do mě.
A pak klidně letí dál, jakoby se nic nestalo.
No, nepřizabili byste ho?
Zdeněk Smutnýzdeněk
Proč si ty psy nehlídáte
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/19878/w230/Bf95661.jpg)
V posledních letech se místo pořádného běžeckého tréninku jen tak courám po lesích se svým psem. Občas vyrazíme i jinam po okolí a nestačím se divit, kolik je všude nalepených na stromech, rozích domů, zastávkách autobusů a na mnoha jiných místech zoufalých proseb o pomoc při hledání něčího psího miláčka.
Zdeněk Smutnýzdeněk
Kdopak mu tolik ublížil
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/19878/w230/Bf95661.jpg)
Na svých toulkách po lesích, protože to co teď předvádím, se již nedá nazvat během, ale spíš potulováním, jsem se občas vypravil do míst, kudy jsem kdysi velmi rád běhával. Je to už bohužel příliš daleko na mé současné fyzické možnosti, tak jsem tam delší dobu nebyl. Až nedávno, na podzim, jsem se odvážil opět po těch svých oblíbených trasách zase jít proběhnout.
Zdeněk Smutnýzdeněk
Vánoce jsou pro mě utrpením
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/19878/w230/Bf95661.jpg)
Nemám Vánoce rád. Už jako malé dítě jsem nesnášel to přetvařování u vánočního stromku a čekání na dárky, které mi vesměs nic neříkaly. Je pravda, že tehdy byla jiná doba. Oblečení bylo důležitější než to, co si malý kluk mohl přát.
Zdeněk Smutnýzdeněk
Babička byla studnice moudrosti
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/19878/w230/Bf95661.jpg)
Jsou lidé, které uslyšíte naříkat snad na všechno. Dokážou na vás sypat z rukávu jeden problém za druhým. Jak stárnou, je to s nimi čím dál horší, což ovšem už teď plně chápu. Přece je stárnutí sebou potíže nese samo sebou. Vidím to sám na sobě. A jsou pak lidé, od kterých neuslyšíte nikdy žádnou stížnost. Jsou nad věcí a věk je nijak nezlomí. Jsou nedolní jak duchem, tak fyzickou výdrží. Přesně taková byla moje babička.
Zdeněk Smutnýzdeněk
Bez maminky už to nikdy nebude ono
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/15/02/19878/w230/Bf95661.jpg)
Proč je ten život tak nespravedlivý. Hodní a poctiví lidé umírají a grázlové a gauneři se nám tu chechtají do obličeje. Už i tahle spravedlnost, že před Bohem jsme si všichni rovni, se u nás stává jen proklamovanou nic neříkající větou, kterou se kamufluje stav společnosti a bagatelizuje se její rozdělení na ty, co si dělají, co chtějí a zbytek, kteří jsou jen poslušné ovce, které sklopí hlavu a táhnou tu káru, na níž rozmařile poskakují lumpové a grázli, dál.
Další články autora |
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Turek: Nejdu rozbít Evropu, potřebuje ale rekonstrukci a velký šok
Jedním z největších překvapení letošních evropských voleb se stal Filip Turek. Po vyhlášení...
Černochová po výbuchu vyloučila sabotáž. Tragická událost, shodují se politici
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vyloučila po výbuchu blíže neurčené munice v Libavé...
Muž se zastal na pražském Andělu napadané ženy, útočník ho bodl
Potyčka mezi dvěma muži se strhla v pondělí odpoledne poblíž stanice metra Anděl a její přilehlé...
Putin dorazí do KLDR v úterý. Pak navštíví i Vietnam, Američanům to vadí
Ruský diktátor Vladimir Putin navštíví ve dnech 18. a 19. června KLDR, pak odcestuje do Vietnamu....
Ve francouzských Metách řeší útok bodnou zbraní, pět lidí je zraněných
Pět lidí v pondělí utrpělo zranění při násilném činu spáchaném sečnou nebo bodnou zbraní ve...
![Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia](//1gr.cz/u/free.gif)
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 689x