Když se podíváme na perspektivy české energetiky na pozadí politiky Green Deal s cílem uhlíkové neutrality celé Evropské unie, je to neradostný výhled. Žijeme z toho, co se postavilo za komunismu.
Když se podíváme na perspektivy české energetiky na pozadí politiky Green Deal s cílem uhlíkové neutrality celé Evropské unie, je to neradostný výhled. Proč? Poslední velkou oslavou české energetiky bylo spuštění Jaderné elektrárny Temelín v roce 2002, jejíž stavbu zahájilo komunistická ČSSR v roce 1987 (mj. pod vlivem těžké energetické krize v mrazivém lednu 1979). Poté se vlastně žádné velké energetické zdroje v České republice už nepostavily.
Nadkritický uhelný blok v Ledvicích je jen náhrada zastaralého zdroje a paroplynová elektrárna v Počeradech dlouhodobě stojí kvůli ekonomické nevýhodnosti. V druhé polovině 90. let ze soukromých investic byla v privátních teplárnách a elektrárnách instalována kapacita 1000 MW. Výstavbu nové jaderné elektrárny doporučila v roce 2008 tzv. Pačesova komise a tendr na dostavbu původně plánovaných bloků č. 3 a 4 JE Temelín byl tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem zrušen v roce 2014 kvůli odmítnutí vlády dát společnosti ČEZ garanci výkupních cen z nových zdrojů.
Sice jsou snad všechny současné politické strany v parlamentu pro stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech (když už příslušný zákon vyřadil z účasti na možném tendru Rusko a Čínu), ale k vyhlášenému skutečného tendru je ještě daleko, nemluvě o vyřízení všech povolení na národní i unijní úrovni. Čas ovšem kvapí a původně se plánovalo, že by nový blok měl být spuštěn někdy v roce 2036. A protože v roce 2035 vyprší 50letá životnost dvou nejstarších 500MW bloků Dukovan (které zdaleka nemají jistou možnost prodloužení o dalších 10 let), i potenciálně nový blok by byl jen náhradou za dva odstavené menší reaktory. V roce 2037 skončí životnost dvou zbývajících menších dukovanských bloků, přičemž zatím o nutnosti souběžné stavby dvou nových velkých bloků v Dukovanech se oficiálně nehovoří. S ohledem na přijatá opatření mají Dukovany díky kapacitě chladicí vody možnost instalovat v jádru dohromady až 3200 MW. O tom, že by se měl co nejdříve postavit kdysi plánovaný 3. a 4. blok Temelína, se zatím seriózně nediskutuje.
To, co v politice Green Deal a její realizace v podobě konkrétních projektů shrnutých ve Fit for 55, nás nejvíce zarazí, je zcela brutální likvidace stabilních uhelných zdrojů všude po Evropě. Ale vedle Polska a Bulharska je na energetickém uhlí nejvíce závislá Česká republika a její průmysl s nejvyšším podílem na tvorbě HDP v celé Unii. Z původního projektu odmítnutého politiky USA si princip emisních povolenek převzala Evropská unie. Cena původních 5 eur za 1 tunu vypouštěného CO2 se už v tomhle týdnu vyhoupla přes 80 eur s vizí dalšího raketového růstu snad až na 150 eur. Cenu silové elektřiny každé euro v emisní povolence zdražuje o 0,75 eura až 1 euro. Marné jsou námitky České republiky požadující zastropování ceny povolenek. Podle Evropské komise je to tržní nástroj.
To je cynismus nejhrubšího ražení, když do tvrdě regulované energetiky zavede povolenku, která už dávno ztratila parametry nátlaku na ekologizaci zdrojů a stala se novým daňový odpustkem, jehož garantovaný růst pro spekulanty zajišťuje komise pravidelným omezováním objemu obchodovaných povolenek. A to 7. prosince byla celý den cena silové elektřiny na klíčové německé burze 300 eur za 1 MWh, tedy zhruba 6 x větší než průměr roku 2020.
Také čeští zelení aktivisté omámení z možných miliardových dotací bezostyšně a v rozporu s přírodními zákony vyhlašují, že naše stávající stabilní turbínové zdroje brzy nahradí tzv. obnovitelné zdroje energie (lepší je termín občasné), v ČR hlavně solární elektrárny (FVE), nějaké větrné zdroje a bioamasa, snad i trocha zeleného vodíku. Dominantní česká kapacita solárních elektráren 2,1 GW poskytla loni 3 % z celkové hrubé produkce elektřiny v ČR ve výši 81 TWh, ale jen od jara do podzimu, z větru pak 1 %. Dle ERÚ loni z uhlí pocházelo 43 % a z jádra 37 % skutečně vyrobené elektřiny, dohromady 80 % stabilní elektřiny. Pro příklad: Německo má většinou ve slunečních a větrných zdrojích 125 GW, které fungují tak nedostatečně, že od podzimu do jara celkovou spotřebu až z 85 % zachraňuje energie z uhlí, plynu a ještě i končícího jádra. To by mělo být dostatečné varování i pro Česko, jak je ekonomicky zcela neúnosné budovat vedle sebe dva paralelní systémy, jeden na stabilních turbínových zdrojích, druhý na dotovaných OZE, které nejsou s to 24/7/365 zásobovat elektřinou ani jediný český podnik. Výsledkem je mj. neúnosná cena elektřiny a pokračující vysoké emise CO2.
Takže jsme i v podání v květnu publikované „zelené“ strategie většinově státní akciovky ČEZ svědky skutečnosti, že se v naší republice budou zavírat stabilní zdroje elektřiny a tepla z uhlí a jejich náhrada je směsicí naivity, neinformovanosti a lačnosti dotačních baronů v podobě energie ze slunce a větru. Tedy kolaps stabilní energetiky, protože dle strategie ČEZ, kterému je očividně lhostejný nadcházející deficit elektřiny a nestability sítě, bude za 3 roky každý den chybět v síti 1400 MW stabilního výkonu, v roce 2030 už 3400 MW.
V případě České republiky 32 let neustále vidíme, že demokraticky zvolený politik v drtivé většině rozhodne jen o tom, co mu přinese šance za čtyři roky na znovuzvolení. Komunisté si mysleli, že budou vládnout donekonečna, a i proto budovali s dlouhodobou perspektivou i energetiku. Je tristní vizitkou naší zastupitelské demokracie, že dodnes v naprosté většině žijeme v energetice z toho, co vybudoval minulý režim. Je pravdou, že po roce 1989 miliardové investice šly do ekologizování energetických zdrojů, což eliminovalo 95 % nejhorších emisí. Sousední Poláci to ale vzali do rukou zásadněji a kromě např. vybudování úplně nové páteřní sítě dálnic jasně deklarovali cíl postavit 6 jaderných bloků, aby do roku 2043 nahradili naprosto dominantní uhlí.
Pochopí nově nastupující vládní koalice, že s ohledem na stigmatizaci uhlí a nespolehlivost zemního plynu z Ruska má Česká republika jedinou naději na prosperitu, když vsadí masivně na budování jaderných zdrojů? Pokud bude Evropská komise skutečně chtít plnit cíle dekarbonizace, musí nakonec zařadit jádro do taxonomie podporovaných zdrojů. To je naprosto nezbytné pro banky a pojišťovny stále více ovládané konceptem zelené korektnosti ESG. Vláda také musí znovu převzít 100% kontrolu nad společností ČEZ, aby bylo možno českým podnikům a domácnostem poskytnout elektřinu vyrobenou v České republice za nesrovnatelně lepších nákladů a tím pádem i dostupných než v zemích, jež se opíjejí ideou, že také v energetice poručí slunci a větru. Jistě, v čtyřletém demokratickém politickém cyklu to obrazně řečeno znamená sázet stromy, jejichž ovoce budou sklízet generace Čechů i v 22. století. A je to pro reputaci dnešních vládnoucích politiků málo?
