Srovnání svobod nabytých v Listopadu 89 a obsahy peněženky nemalé části občanů ČR nedopadá dobře. Viníkem je v řadě případů stát, který nedokáže bránit občany před hamižností síťových a přirozených monopolů.
Když si pročítám internetové diskuse k dnešnímu 32. výročí Listopadové vzpoury studentů a nakonec všech občanů proti husákovské konzervativní vládě komunistické nomenklatury, narážím na řadu výkřiků, že za Husáka bylo lépe. I nedávné sněmovní volby prohloubily příkopy ve společnosti mezi těmi, kdo jsou jednak skutečně stoupenci demokracie a volného trhu a dokážou čerpat všechny druhy svobod (myšlení, vyjadřování, pohybu a cestování, podnikání apod.), a mezi těmi, kdo se cítí podvedeni a všemožné svobody jsou jim šumafuk, když na ně nemají peníze. Hlavní výkonní představitelé oslavovaných i spílaných 90. let budování kapitalismu, tedy Václav Klaus a Miloš Zeman, jaksi při soustředění se na privatizaci a tvorbu nových elit zapomněli národu sdělit, že kapitalismus je především soutěží. Soutěží mezi těmi, kdo lépe či hůře pochopí, nebo vůbec tomu neporozumí, že inteligence včetně sociální, přirozené či nabyté schopnosti, lepší vzdělání, pracovní nasazení, loajalita a také trocha štěstí jim umožní vyniknout a užívat si všech svobod společnosti volného trhu.
Je v tomto kontextu příznačné, že z povolání a spíše poslání učitelů se postupně stal jeden z nejhůře placených vysokoškolsky vzdělaných postů. S tím se také postupně ze školství vytráceli kvalitní pedagogové, kteří zde nechtěli živořit na hraně chudoby. Důkaz je v tom, že dnes nemůžeme mít celostátní maturitu z matematiky či fyziky – nemá je kdo učit. Proto musím Babišově vládě přiznat snad jediný skutečný kladný čin, a to zahájení nadproporcionálního růstu příjmů učitelů, aby obor zase nasál kvalitní lidi. To ovšem bude ještě vyžadovat čas, který zoufale nemáme.
Jak dnes napsal na internetové diskusi jeden diskutující, „Západ už jsme dávno dohnali v bezdomovcích, nezaměstnaných, exekucích, státním dluhu, výši nájemného, drahé energií, pochodech LBGT, poklesu porodnosti, nekvalitních potravinách atd. Nejlíp tu bylo za Husáka!“ Z několika set reakcí sklidil jeho příspěvek 90% podporu. Ano. Lidská paměť je selektivní a vyřazuje hodně negativních vzpomínek, pokud to nebyly zážitky přímo existenciální. A navíc jsme přece byli tak mladí a rohlíky byly chřupavější a děvčata krásnější. Odporný režim postavený na lžích, udavačství, strachu a zločinech stalinsky praktikované StB je přece tak historicky vzdálen, kdežto problémy se zvládnutím faktur a složenek máme každý den. Naše i EU elity zapomínají na fakt, že polovina českých pracujících občanů má měsíční příjem cca 30.000 korun hrubého.
Tam, kde kapitalismus a konkrétně české vlády opakovaně selhaly a nadále neplní úlohu, proč si národy vlády a státy vytvořily, je ochrana občanů a spotřebitelů před hamižností a amoralitou korporací a různých podnikavců. Flagrantní příklad máme z posledních týdnů v kolapsu Bohemia Energy. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček se neustále brání, že je to výsledek požadavku EU na liberalizaci obchodu s energií (unbundling). To je oblíbená česká politická hra: když je něco špatně, může za to Brusel, když se daří, je to zásluha naší vlády. EU je také naše a záleží na tom, jak dokážeme v tomto elitním klubu zemí prosadit legitimní národní zájmy ČR, a ne jako dosud pokorně a bez námitek podepisovat jako v případě ideologie Green Deal, jež je klíčovým viníkem drahých cen energie. Faktem je ovšem to, že obchodníky s energií se staly více než čtyři stovky firem a firmiček, jejichž hlavním předpokladem úspěchu bylo dostatečně drzé čelo. Přitom Energetický regulační úřad jim poskytoval licence jak na běžícím páse a měl a má plné národní kompetence stanovit tvrdé licenční podmínky, a to jen a jedině ve prospěch ochrany spotřebitelů. Zde v nejhorších tradicích divokých 90. let vinou neschopnosti státu regulovat před monopolními praktikami opět vstali noví miliardáři a jejich zisky nabyté spekulacemi budou sanovat ve formě pomoci zbídačeným lidem opět všichni daňoví poplatníci.
Selhání státu v boji proti síťovým a přirozeným monopolům nedošlo jen v energetice. Nadále máme v ČR oligopol tří velkých mobilních operátorů, v němž český soukromý spotřebitel (firmy platí i v ČR ceny jiné) nemá šanci najít výhodnější alternativu k jedněm z nejvyšších cen mobilních i datových služeb v Evropě. Třetí oblastí, kde stát selhává flagrantně, je naprostá zvůle řady podniků, které dodávají vodu a odvádějí vodu odpadní. Když se spojí se „zainteresovanými“ starosty a zastupiteli, vyskočí leckde cena vody tak vysoko, že je asociální a domácnosti raději používají méně kvalitní vodu ze studní. Rozdíly v ceně vodného a stočného, jež klíčové ministerstvo zemědělství ve spojení s resorty průmyslu a financí není s to regulovat například směrnými příklady, jsou až 300 %.
No a tak tu máme situaci, kdy většina Čechů dnes má klíčové náklady na bydlení a pak na služby, které stát není s to regulovat: energie, voda, telekomunikace. Ekonom Lukáš Kovanda odhadl, že do energetické chudoby upadnou čtyři miliony Čechů. Jestliže tedy stále více občanů ČR bude obětí špatné regulace síťových a přirozených monopolů a v neposlední řadě nekoncepční energetické politiky státu, pak většina peněz budou směřovat právě do rukou těchto monopolů a upadne dosavadní pestrá celková spotřeba domácností, jež se podílejí větší polovinou na tvorbě HDP. Proto jsou nějaká očekávání růstu HDP lichá. Nemůžeme mít proto podstatné části naší společnosti za zlé, když svobodu nabytou v Listopadu 1989 poměřují dnešním obsahem své peněženky.
