<p>Dvě nejnovější studie potvrdily očekávaní energetických expertů: jaderná elektrárna je v celém svém životním cyklu na emise CO2 čistší než solární a větrné elektrárny, po nichž zůstane stále naléhavější recyklační problém. </p>
Poslední listopadový týden přinesl potvrzení toho, v co jsem v případně jaderné energetiky nejen já věřil, a také skutečností, jichž jsme se v násilném prosazování tzv. obnovitelných zdrojů mnozí obávali. Francouzská energetická společnost EDF, mimochodem reálný dodavatel nových jaderných reaktorů pro ČR, zveřejnila studii týkající se emisí CO2 britské elektrárny Hinkley Point C, kterou dokončuje. Ukázalo se v ní, že tato jaderná elektrárna vyprodukuje elektřinu "čistší" než offshore větrné parky a velké solární parky během celého životního cyklu. Studii zpracovala společnost Ricardo Energy & Environment a nezávisle posoudili konzultanti z WSP. Vše je opřeno o závěry IPCC.
Výsledky studie ukazují, že 1 kWh elektřiny vyrobená v jaderné elektrárně vyprodukuje zhruba 5,49 g CO2 ekvivalentu/kWh. Při zohlednění distribuce elektřiny ke konečnému spotřebiteli se pak ukazatel dostane na hodnotu 10,91 g CO2/kWh. Pro srovnání udejme hodnoty IPCC pro obnovitelné zdroje: hodnoty pro offshore větrné elektrárny jsou zhruba 12 g CO2/kWh, velké solární parky pak během celého životního cyklu vyprodukují zhruba 48 g CO2/kWh. U uhelných a plynových elektráren se tento parametr pohybuje mezi 490 až 820 g CO2/kWh.
Ovšem 95 % solárních panelů používaných ve světě se dnes vyrábí v Číně díky levné energii z uhlí (pomineme-li otrockou práci Ujgurů), pak se dopraví přes oceán loděmi spalujícími mazut a po skončení životnosti jdou složitě recyklovat, pokud vůbec. Zachycuje IPCC všechny emise v takto pojatém životním cyklu? Asi sotva, což byl zřejmě důvod, proč Evropská komise nepožadovala pro sluneční a větrné zdroje stejně jako pro baterie elektromobilů emisní analýzu v celém jejich životním cyklu. Zato neustále zkoumá udržitelnost jaderné energetiky, bez níž jsou dekarbonizační cíle už čirý nesmysl.
Jak potvrdil Matthew Davies, technolog z univerzity ve Swansea, svět vůbec nemá vyřešenou recyklaci solárních panelů, na nichž řada vyspělých zemí Západu staví svou dekarbonizační strategii přechodem na tzv. obnovitelné zdroje, hlavně ze slunce a větru. Podle Daviese, který se jinak zjevně odvolává na Mezinárodní recyklační agenturu, rostoucí objem solární energetiky znamená, že v roce 2050 nám ze solárního boomu zůstanou nejméně 4 miliardy solárních panelů na odpis, s hmotností 78 milionů tun. Podle Daviese je jejich recyklace v současnosti prakticky nemožná, protože tak ani nebyly konstruovány. Z panelů se dostane sotva 1 % surovin a zbytek z více než 90 % křemíkové sklo se rozdrtí s maximálním využitím pro stavební hmoty.
Stejně jako Mezinárodní agentura pro energii (IEA) počátkem května v rozsáhlé studii také tento britský expert poukázal na rostoucí rabování zdrojů surovin na planetě a upozorňuje, že „ze třicítky nejvzácnějších kovů a minerálů, prvků, bez nichž se při budování udržitelné energetiky neobejdeme, přitom recyklujeme méně než 1 % užitého objemu. A to myšlenky udržitelnosti jednoznačně kompromituje, protože výchozích surovin pro budování solární a větrné energetiky nemáme neomezené množství.“ Davies pranýřuje skutečnost, že loni se na planetě vytěžilo, zpracovalo a použilo přes 100 miliard tun surovin, ale jen 8,6 % z toho bylo recyklováno a znovu použito. „A obnovitelné zdroje energie tento globální trend jednostranné spotřeby kopírují. Nejsou v tom o nic lepší, než fosilní paliva,“ konstatuje Davies.
Na problém (ne)recyklovatelnosti poukázal už před třemi roky přední světový expert na klima a energetiku Michael Shellenberger. Ve svém článku upozornil, že recyklační náklady na FVE jsou větší než na původní výrobu. https://www.forbes.com/sites/michaelshellenberger/2018/05/23/if-solar-panels-are-so-clean-why-do-they-produce-so-much-toxic-waste/?sh=6f54410c121c. To je tedy zásadní ekonomický problém, protože cena obnovitelných zdrojů by tyto recyklační náklady musela obsahovat a její údajná cenová výhodnost by se tím deklasovala.
Britský technolog Davies ve svém článku zdůraznil potřebu konstrukce nové generace solárních panelů právě s ohledem na snadnější recyklaci. Ovšem jestliže jen Německo chce mít v roce 2045 miliony tun nových solárních panelů s plánovanou kapacitou 385 GW (!!!) proti současným cca 50 GW, tak si jen prosťáček může myslet, že se tím s 95 % monopolní výrobce Čína nechá brzdit. Take it or leave it. Ber nebo nech být (vezmou jiní). Poptávající země budou rády, že panely a za patřičně zvýšené ceny vůbec dostanou, o čemž v těchto šílených objemech a surovinové náročnosti lze vážně pochybovat.
Také my máme v ČR díky dotačně solárnímu boomu do roku 2010 nainvestováno ve velkých FVE 2,1 GW, což je až 200.000 tun brzkého solárního odpadu. Má se za to, že řada z panelů po roce 2030, kdy skončí kriminálně vysoká dotační podpora z kapes nás, daňových poplatníků, zdegradují a ukončí svou životnost. Mají příslušné orgány českého státu ujasněno, jaký bude osud těchto solárních elektráren, aby nezatížily životní prostředí a opět také českého daňového poplatníka? Pro srovnání: z každé jedné MWh vyrobené elektřiny z českých jaderných elektráren se platí 55 korun ukládaných na vázaný účet, z něhož se bude platit pozdější likvidace. Dlužno připomenout, že Dukovany a Temelín ročně vyrobí zhruba 30 TWh elektřiny. Existují takové poplatky pro solární barony?
Evropská komise stále váhá s tím, aby zařadila jadernou energii do taxonomie podporovaných zdrojů. Spolu s tím mělo být podpořeno také využití zemního plynu, který je sice emisní, ale bez jeho spalování v „rezervních“ elektrárnách nelze kompenzovat zejména v Německu nestabilní a přerušovanou výrobu z větru a slunce. Zastánci obou zdrojů prý měli ustoupit a vzájemně si jádro a plyn podpořit. Ovšem součástí nastupující vlády v EU nejvlivnějším Německu je strana Zelených, která odmítá jak uhlí, tak jádro a nově i zemní plyn. Takže Evropská komise váhá. Za současné zimy bez větru a slunce zachraňují německou energetiku z drtivé většiny všechny druhy uhlí, plyn a stále ještě reaktory před brzkým zavřením. Německé emise CO2 jsou v nejhorších dnech bez OZE i 600 g/kWh, tedy 60x větší než stabilní super nízké emise z atomových elektráren.
Znovu se tak v realitě potvrzuje, že ideologie pseudozelené změny a dekarbonizace je postavená na slepé víře, popírá přírodní zákony a fakta, sází na technologie, které dosud funkční a efektivní neexistují, a nemá s realitou nic společného a je naopak zcela v rozporu s plánovanými cíli. Jak nevzpomenout na sovětskou skutečnost světlých zítřků i v bývalém vazalském Československu, kdy se točil kolovrátek propagandistického ujišťování: Vjso budět, vsjo budět charašo. Nebylo.
