Sudety jako zakázané slovo?

Nijak mě nepřekvapilo, kolik pozdvižení vzbudilo pouhé vytištění slova Sudety do autoatlasu, kam právoplatně patří, neboť je to geomorfologická jednotka (i když ten termín už umíme nahradit jinými). Ale to mnoho lidí neví, a novináři si myslí, že jen uvedení tohoto názvu, který pravděpodobně stvořili jinak populární Keltové ( tedy nikoli Germáni), je propagací fašismu.

Zapadá to do myšlenkového vzorce naší politiky, kde i sebeprolhanější politik s kapsami naditými úplatky je rázem hrdinou, když zahrozí směrem k osmdesátiletým odsunutým Němcům a zahřímá, že nedovolí aby se vrátili. Problém je opačný. Oni se nechtějí vrátit. Zatímco v Praze se čas od času v parlamentu odehraje folklórní cvičení na téma, „Němci neprojdou“, při hranicích zanikají další obce a z chalup jsou jen víkendová sídla, pokud vůbec nemizí. Není-li potřeba sbírat body před volbami, na pohraničí si nikdo ani nevzpomene. Urbanistický koncept? Rozvoj školství a příležitostí pro mladé? Investiční pobídky? Kde jinde bychom měli budovat kapacity pro spolupráci s naším nejsilnějším partnerem, než na hranicích s ním. Jenže jako sílu mají v politice Karlovarský kraj, příhraničí Plzeňska či Jesenicko? Skoro žádnou. Pokud se staví kapacita pro výrobu, tedy tam, kde si dokáží lépe vylobovat podmínky. Po druhé světové válce byl český průmysl na vrcholu produkčních sil a v sousedství zničeného Německa a Polska, s nemálo devastovaným Maďarskem a Rakouskem, jsme měli všechny trumfy v ruce. Byli jsme připraveni získat zakázky, zaplavit trhy. My jsme ale odsunuli 3 milióny lidí a zkusili si socialistický experiment. Dnes je těžké vysvětlit mladým, že před šedesáti lety bylo zemědělské Bavorsko rozbitým a žalostným krajem. Naopak, kde jsou dnes pyšná okresní města Kraslice, Tachov, světoznámý Jablonec? Je třeba o tom mluvit. Písmo nám nepřinesli Cyril a Metoděj, naštěstí (!) , i kdybychom to dětem do hlav vtloukali od rána do večera. Kultura, víra, civilizace to vše k nám zamířilo přes Řezno. Němci se podíleli na úspěchu této kotliny, spolu s námi ale i s Italy a třeba Poláky. Němci se velmi provinili za světové války , zejména na třetím kmeni pražské slávy, našich židovských spoluobčanech. Němci zabili tisíce Čechů. Jenže Češi pak zabili tisíce Němců. Nejsou o nic méně mrtví, než ti z Lidic. Spolu s Němci jsme odsunuli i některé Židy, kteří se zrovna vrátili z koncentráků. Bud´me k sobě upřímní!! Pyšníme se Prahou, která se nejvíce blyštila, když v ní seděli císaři nikoli německé ale i naší Svaté říše. Rakousko nebylo jednoduchým žalářem národů ale šancí pro spoustu šikovných podnikatelů, vojáků a umělců prosadit se doslova v celém světě. To je důležité si uvědomit. Evropská unie je lépe organizovaná než byla „stará“ monarchie a její trh je ještě větší příležitostí, než bylo „prohnilé“ Rakousko. Musíme ji ale vzít za svou a dívat se na ni i na sebe upřímně. A hlavně dělat. Bylo by docela fajn, kdyby nám to pohraniční vlastenčení, řečeno s klasikem,  z huby do rukou sjeti ráčilo… Sudety tedy klidně do map ale hlavně na program politiky. Nejsme přece horší než Němci. Pokud ne,tak ať to v Tachově, Klatovech a kraslicích vypadá alespoň tak jako v Bavorsku, až se to povede, pak  jsme vyhráli.