Jak s platy lékařů aneb Kus zdravotnické reformy za pár týdnů

Mám unikátní zkušenost z českého zdravotnictví, jsem zaměstnancem fakultní nemocnice, vlastním dvě fungující "na pokladnu", mám soukromou kliniku a jezdím do ciziny. Navíc jsem stále ve zdravotnickém výboru TOP 09 (byť jsme se naposledy sešli před rokem). Tedy mohu se vžít jak do nemocničního lékaře, tak do toho, kdo to platí i politika. Každý den stresuje naše pacienty profesionálně PR agentura Lékařského odborového klubu a ministr lékaře uklidňuje, ať počkají na reformu, což mnozí činí již dvacet let (nemálo jich během čekání už odešlo do důchodu či zemřelo). Leč mnohé lze vyřešit hned. 

1/ Platy v mnoha ńemocnicích se odvíjejí absurdně od toho, kolik je dotyčnému let. Tedy nejlépe je často placen lékař, který se naposledy certifikoval třeba před třiceti léty. Zrušit ihned. Peníze přerozdělit podle zásluh, vrátí se motivace pracovat.

2/ V mnoha nemocnicích se drží nesmyslné pohotovostní služby. Jako v Německu můžeme sloužit jen v části zařízení pro veřejnost - jeden lékař se pak postará o ty pacienty, kteří jsou hospitalizovaní. Veřejnost bude využívat služeb klasických pohotovostí. Koncentrujme se tam, kde je technika odpovídající 21. století. Tisíce lékařů se v klidu vyspí doma a ušetřené peníze se jim dají za kvalitní denní práci.

3/ Na účtech zdravotních pojišťoven leží miliardy. Tak cca 2 miliardy bych poslal nemocnicím na platy lékařů (VZP si to skoro ani nevšimne) ale ne všem, jak se stalo před časem u sester. Dát to do fondu z kterého by se platilo dle hospodářských výsledků oddělení (dnes je mnoho lékařů placeno firmami za neefektivitu), kvality péče (je měřitelná a ne že ne) a vzdělávání se dotyčného.

4/ Obnovit systém vzdělávání mladých lékařů. Dát jim půjčky na atestační přípravu, pokude zůstanou v ČR, co by stabilizační odměnu prominout. Nemocnice přece nemohou, tak jako nyní, platit přípravu někomu, kdo může kdykoli odejít a v době přípravy je jinde- takový absurdistán panuje jen u nás.

5/ Pojišťovnám ulevit omezením zvláště drahé léčby. Za líbivými řečmi o převratných metodách často nejsou tak převratné výsledky. Náklady na léky milión korun ročně na pacienta nemají vesměs ekonomický základ. Ten lék stojí výrobně desetikoruny a celé je to o jednání s výrobcem, kolik balení poskytne. I tak se mu při určitých financích vrátí jak náklady na výzkum, tak přijde zisk. Kdo chápe úspory z rozsahu (každý podnikatel například) to pochopí.Tady se možná najde miliarda na platity poměrně snadno, možná i více.

6/ Není sporu, že nemocnice placené z veřejných zdrojů musí nakupovat léky a materiál veřejnými aukcemi. To je o jednom příkazu ministra a následných od hejtmanů se starosty.

Žádná z těchto věcí nevyžaduje složitá jednání, jako je tomu u omezování nemocnic, privatizace pojiš´toven, stanovování standardů. Vesměs je to o jednoduchých příkazech anebo drobných úpravách zákonů. Pěkně prosím, přestaňme stresovat nemocné babičky a vyřešme to. Tak by se k tomu postavil každý manager. Až bude klidněji, připravme tu velikou reformu. Pak ji uděláme pořádně. Docent Luboš Heger to ví. Já k němu mám a většina lékařů plnou důvěru, má většinu v parlamentu. Tak kde je problém?