Heger žák Zápotockého

Kdekdo se vyjadřuje k tomu proč nefunguje naše zdravotnictví , dokonce někteří na vymýšlení těch mouder dostávají i granty a tak chrlí a chrlí…. A přitom základ srabu je jasný. Nevyplácí se selsky hospodařit. U velkých poskytovatelů péče- fakultní a krajské nemocnice nikdy neplatily kupecké počty a elementární hospodárnost. Všichni  vědí, že když se velká nemocnice dostane do  dluhů, buď to zaplatí stát (od určité doby i kraje), popřípadě se nastaví úhradová vyhláška tak, aby jim to vyšlo. Z toho pramení bizardní systém úhrad, kde se  každé nemocnici platí za totéž jinak. Definitivně absurdním koncem pak byly nejrůznější evropské granty, které umožnily těm, s kamarády nahoře, utratit neskutečné peníze z cizí kapsy. Tedy z kapsy pekelně zadlužené Evropy. Když jsem se opakovaně ptal a žádal o dotaci i pro soukromou nemocnici, dostalo se mi odpovědi, jak na kraji, tak na ministerstvu, že pacienti i vlastní soukromých nemocnic, pokud je nevlastní třeba hejtman, na dotace nedosáhnou, neb i bez nich nějak vyjdeme. “Mají chodit do státního”, řekl mi představitel pravicové strany na Ministerstvu zdravotnictví, který mimo stát za celý život nevydělal ani korunu. Naši pacienti jsou tak, jako my, občany druhého řádu. Někdo opravuje za neskutečné sumy a neplatí se svého skoro nic (státní a krajské) a jiný neopravuje a anebo musí otáčet každou korunu (soukromí). Ještě chvíli a bude zase vše socialistické… Další výspou podnikavosti byly malé zdravotní pojiš’tovny. Bylo možné  jim ukázat úspory a společně jsme kousek po kousku šetřili svoje i jejich peníze. Výsledky se rychle dostavily, peníze se naspořily. Teď ministr Heger rozhodl, že Augiášův chlív na pár měsíců zachrání tím, že pojišťovnám vezme jejich finanční přebytky. On je ale nebere nějakým “zlým nezávislým pojišťovnám”, které nejsou řízeny jako VZP “geniální radou politiků”, to jsou peníze pacientů, kteří mohli mít prospěch z toho, že pojišťovna lépe hospodaří a třeba i přísněji hlídá, aby nečerpali zbytečnou péči. Pan ministr Heger upřímně přiznal, je to znárodnění. To je myslím okamžik, kdy je třeba říci : “A dost, soudruhu!” Pokud to neřekneme, bude hospodář za pitomce (spousta klinik, kde se šetřilo vypadá uboze; tam, kde mají “kulichy” to jen kvete) a ovládne vše nomenklatura odměňující své otroky, jako to bylo před listopadem. Řada špičkových světových ekonomů se shoduje, že obrovské dluhy Evropy pokud nesmaže válka, tedy znárodnění majetku. Kdo včas neuteče, toho postihne buď vysoká inflace a zdanění (v tom lepším případě) anebo přímo znárodňování.  Jsme na křižovatce, můžeme začít utínat pracky zlodějské korupci a hospodařit, nebo se jednoho rána probudíme například s měnovou reformou. Jak to dokonale provedl soudruh Zápotocký v roce 1953. Kdyby nám vláda dala za tisíc korun deset, splnila by slib oddlužení státu, udělala by radost závistivcům (nikdo by neměl nic) no a peníze svoje a svých kamarádů by jistě včas “vyvedli”. Je to na nás. Svobody včetně majetkových jsou nedělitelné. Znárodňování  je cesta do srabu bez zpětné jízdenky. Potřebujeme hospodáře, co nás vyvedou z problémů, jako byl Baťa, a ne úředníky rozdávající z cizí kapsy.

gfdg