Extremisté z „Mariánek“? To si nemyslím…

Radní města Mariánské Lázně projevili přání stát se součástí kraje plzeňského místo karlovarského . Je to jistě především gesto a akt frustrace. Můžeme na něj reagovat též vtipnou filipikou, jakou jsme četli v Mladé Frontě DNES (Severní Irsko na Karlovarsku).  Pokusil bych se ale o hlubší analýzu, neboť si myslím, že to nelze , jen tak pominout.

Jádro pudla je v samotném vzniku minikrajů, které jsou menší, než potřebuje Evropská unie a popravdě vznikly bez hlubší potřeby v rámci politických obchodů jako projev emancipace „opomíjených měst“ (Karlovy Vary, Liberec, Pardubice, Olomouc, Zlín, Jihlava). Těmto městům změna nepochybně prospěla a pokud nezabíhají do extrémů, nic tragického se nestalo. Malý Karlovarský kraj má ale málo poslanců a při „krájení medvěda“ a jiném rozdávání ze státního „paběrkuje“, bývalý Západočeský kraj měla docela jinou váhu a živil méně úředníků. Špatně jsou na tom mikroregiony, které zůstaly na hranicích nových celků. Typickým příkladem je mariánskolázeňská část okresu Cheb a celý okres Tachov, kde je navíc „z druhé strany“ z historických důvodů poloprázdná část Německa. Kdyby se privatizací nezachránila nemocnice v Mariánských Lázních, vlastně by v této nemalé oblasti nebyla žádná akutní lůžková péče. Takových příkladů, kdy tyto přirozené celky potřebují spolupracovat ale bohužel každý patří jinam, je spousta. Naopak „minikraje“ utrácejí velké prostředky (nebo alespoň chtějí) za zbytečné investice ve svých sídelních městech jen aby se vyrovnaly svým bývalým centrům . Typickým příkladem jsou plány na krajskou“ kvazifakultní“ nemocnici někde mezi Vary a Sokolovem („Přece nejsme méně kraj, než Ústí či Plzeň“- ale jsme, nemáme tak velké město a počet obyvatel…) místo toho abychom byli hrdi na „Západočeskou“ fakultní  nemocnici (tak bych pro klid všech přejmenoval FN Plzeň). Změna jména a více vzájemného taktu by asi ušetřila mnoho peněz oběma krajům, které tvoří jeden zdravotnický celek. V tomto myšlení nejenom že při koncepci Karlovarského kraje nikdo nemyslel na nemocnici v Mariánských Lázních, která slouží i Tachovsku, ale ani tam nezavolal a nezjistil si (z papírů, které má v KV v kanceláři) jaká jsou tam vlastně oddělení.   Takových příkladů je více a jednoho dne je toho přehlížení už příliš. Karlovy Vary navíc nejsou typickým městem současných Sudet, díky nejenom místním lázním byly docela úspěšně dosídleny. To ale nelze říci o Chebsku, Tachovsku a Klatovsku. Tragická infrastruktura v místech, kde od roku 1945 většina obcí buď zmenšila počet obyvatel nebo zanikla, volá po investicích, které umožní znovuzalidnění. Krajina, kterou český národ za dramatických okolností vybojoval, teď zeje prázdnotou a uprostřed Evropy to opravdu nutné není.   Menší města a miniaturní obce navíc  nemohou obstát v soutěži o evropské peníze s aparáty větších sídel. Je zbytečné už dnes asi plakat nad tím, že zatímco Španělsko a Portugalsko za unikátní evropské peníze postavily dálnice a ušetřené prostředky efektivně směrovaly bez zbytečné byrokracie, tam, kde to je potřeba, my vymýšlíme neuvěřitelné bizarnosti, jen abychom „vyčerpali“ – nová lázeňská města pro která nejsou pacienti, drahé a často zbytečné přístroje do nemocnic, nebo dokonce „kvazifakultní nemocnice“ pro kterou nemáme doktory ani sestry. Jen rychle utratit, co se dá. Jenže od příštího rozpočtu EU už asi budeme my posílat peníze do Bulharska, Rumunska na jejich dálnice. Vidíte budoucnost pro naše Sudety? Já ne. Chápete, že tam jsou naštvaní? Já ano. Pokud nic nezměníme, lidé budou směřovat do center a pak se naplní známý černý vtip  o Karlovarském kraji, že to jsou tři města (KV, Sokolov a Cheb) a lesopark.