Exit strategie českých politiků : „Smrt střední třídě!“

Největším nebezpečím pro „samoděržaví“ je odpradávna střední třída. Ukazuje to tradičně Velká Británie, kolébka demokracie, kde si král a šlechta přestali „vyskakovat“ nejdříve. Zvítězili nad nimi, zejména v Londýně, drobní podnikatelé a inteligence. Odmítli se stát majetkem mocných včetně krále a převzali otěže moci, které drží dodnes. Královské ceremonie zajišťují důstojnost a kontinuitu ale šlechta nevládne. Opakem je tradičně východ v čele s Ruskem. V tradici Říma nejbohatší řídí vše s pomocí lidí, kteří  za trochu chleba a her vždy překřičí střední třídu. No a právě byzantský model je to, do čeho směřujeme plnou parou my.

Už před několika lety došlo k tichému spojenectví mezi politiky a českou oligarchií. Politici umožňují oligarchii bohatnout a ta jim dává desátky k jejich osobní spotřebě a na chléb a hry před volbami. Směle mohou politici hrozit daňově nejbohatším, neboť skoro všichni „čeští miliardáři“ jsou jaksi daňovými občany (přes své společnosti) Kypru, Nizozemí či Švýcarska. Přijde-li řeč na zvyšování daní,  nemylme se, fakticky to zaplatí vždy živnostníci, učitelé, lékaři, drobní právníci a inženýři. Jsou to lidé, kteří pracují, vytvářejí klíčové hodnoty  a spoří .  V Čechách se je podařilo rozdělit do několika táborů a tak se emotivně hlásí tu k levici, tu k pravici. Díky tomu bez zastání  chudnou a platí za ostatní dluhy.

Díky ekonomické krizi už politici dokáží nakupovat své hlasy jen za velký státní dluh. Můžeme rozlišovat mezi naprostým rozhazováním ČSSD a pomalejším ODS ale o vyrovnaném rozpočtu fakticky nemluví ani jedna strana. Kdo to zaplatí? Návrhy mluví jasnou řečí- navyšování daní nemilosrdně skosí střední třídu. A je tu ještě jeden námět o kterém se tolik nemluví. Za dveřmi je riziko inflace. Tisknutí korun je výborným receptem na část dluhů. Státní dluhopisy za české natisknuté papírky zacelí na chvilku díru v rozpočtu. Jistojistě ale přinesou inflaci a ta znehodnotí úspory, které mají v bankách drobní střadatelé. Střední třídě se daněmi zmenší příjmy a zničí úspory. A to ji početně zdecimuje. Více a více lidí se propadne do podprůměru, svobodní lidé do závislé činnosti. Rozumní mladí lidé odejdou. Pak nastane ten pravý byzantský ráj. Chudý dav, kterému bude vládnout pár „kluků, co spolu hovoří“.

Není pochyb, že je potřeba říznout do živého a začít šetřit. Střední třída, nositelka reálné práce, reálného podnikání  a reálných úspor by se ale měla začít bránit. Přestat být roztříštěná a žádat aby lidé, kteří tvoří hodnoty a platí daně měli ve státě hlavní slovo. Kdo neplatí daně, neměl by mít zastání státu, v duchu amerického a britského: No taxation no representation.   Pokud mluvíme o exit strategii z krize, mělo by mít mottem, že se přestane hlavně krást a rozhazovat, že se soustředíme z virtuálních projektů „za dotace“ na reálnou ekonomiku produkující zboží o které je celosvětový zájem To ale umí hlavně střední třída s pomocí kapitálu zakotveného v této zemi. . Není žádným tajemstvím, že lze najít 200 miliard ve výdajích státu. Skutečně veřejné zakázky (celý svět kupuje počítače přes internet, jenom náš stát přes kamarády kamarádů), konec nesmyslných investic (přezbrojování naší armády v době krize na úročený dluh), omezení podpor pro lidi, kteří nechtějí pracovat. Je hloupost ničit ty produktivní. S exit strategií postavené na ničení střední třídy je potřeba dát exit (vyhazov) současným politikům. Jinak nashledanou v Byzancii.