Chamtivost není dobrá aneb K novoročnímu projevu pana prezidenta

Jistě lze souhlasit s tvrzením pana prezidenta, že se minulý rok ukázal nejkrizovějším nejenom z pohledu HDP v historii novodobé České republiky, ba šlo by přidat, že i z hlediska politického jsme si „sáhli na dno“ a jen doufáme, bez opory v datech, že nebude hůře. Chybu vidím v tom, kde projev končí.

Pan prezident řekl, že nedlužíme nic ani našim předchůdcům a ani našim následovníkům. V tom je kořen té bídy. Ztratili jsme smysl pro pravidla hry, která nás ještě za Rakouska-Uherska dostala na výsluní a z nichž jsme skoro století setrvačností žili. Pracovat, učit se, nekrást, nelhat, neuplácet, chovat se slušně k lidem i k věcem a k přírodě. Být hrdý na svoji zemi znamená starat se o ni a spotřebovávat její produkty, ne mávat vlajkou. Není to raketová věda, podívejme se, jak úspěšné jsou ekonomiky Německa a Rakouska, zničené válkou a nám nejpříbuznější. Novoroční projev u nás nahrazuje každonedělní slavnostní „promluvu do duší“, jak ji známe ze zemí, které si zachovaly křesťanské tradice. Nemyslím si bůhvíjak jsou třeba Němci hluboce věřícími. Leč je potřeba, aby se obec jednou za týden potkala, lidé se pozdravili, podali si ruce, popřípadě si odpustili. A též aby si hodinu připomněli hodnoty, které mají dodržovat a zamysleli se nad tím, kterak se jim to daří. Naše církev je uzamčena v jakési vnitřní emigraci a její vliv mimo vlastní zužující se publikum se limitně blíží nule. Kde jsou projevy Primase českého? Promluví nám do duše, jak to dokázali jeho předchůdci Beran a Tomášek? Ne… A tak novoroční projev prezidenta republiky je nakonec jediným celonárodním kázáním v ateistické zemi. To letošní skončilo slovy jak z filmu Wall street: „Chamtivost je dobrá“.  Je to ideová zkratka, testament jedné názorové školy. V podmínkách řady odvětví ekonomiky je jistě podněcování chamtivosti a i třeba závisti a kalkulování s nimi nejefektivnější metodou. V jiných žalostně selhává. Zejména tam, kde jsou přirozené monopoly ( státní zakázky, energetika, zdravotnictví) je to cesta do pekel, o externalitách ve smyslu ekologie a eroze mezilidských vztahů nemluvě. Novoroční projev prezidenta je zvláštním literárním útvarem. Současný náš prezident je politikem nesporně vysokých schopností, bylo by i křivdou ho srovnávat s textovým umem jeho předchůdce, profesí literáta. Přesto bych čekal nyní jakési navázání na první Havlův projev „Naše země nevzkvétá“, apel k návratu k základním hodnotám, které nás vrátí na správnou cestu, jakkoli třeba slohově neumělý. Novoroční projev by neměl být o myšlenkové originalitě. Měl by být zamyšlením před dalšími kroky, které, byť to tisíckrát popřeme, vycházejí z těch minulých.  Nový rok je buď příležitostí k novému vykročení anebo jen den volna po kocovině oslav. Letos ta šance k lepšímu nakročení nebyla plně využita.