Aféra francouzských prsních implantátů PIP- bez zmatků a paniky

V posledních dnech i člověk, který má na silikonové prsní implantáty negativní názor (třeba osobně nejsem jejich fandou mimo zdravotní indikace, byť moje klinika je nabízí), je vystaven dramatické mediální masáži ohledně francouzských výrobků PIP. Slyšíme dojemné příběhy, mnoho žen nespí hrůzou z toho, co mají v těle, ministerstvo zdravotnictví hází desítkami miliónů a plastičtí chirurgové a jiné firmy se těší na obchod desetiletí, ne-li století. Jaká jsou vědecká fakta?

Popravdě řečeno skoro žádná a mění se v hodinách. Tady je skrovný výčet, který se nepochybně v dalších hodinách změní.

Firma PIP nepochybně vyráběla implantáty ze silikonu, který nebyl určen pro medicínské použití, to je dozajista zločin za který musí být někdo potrestán. Ještě k tomu část implantátů se expedovala pod nizozemskou značkou Rofil Medro. Tento fakt ale automaticky neznamená, že implantáty způsobují nějaké onemocnění, či dokonce rakovinu. Silikon prostě nebyl certifikován pro medicínu. Silikon je z principu poměrně inertní materiál, kde je malé riziko toxicity pro okolí. Klíčovým údajem bude skutečné složení silikonu a to všech jeho šarží. Může se ukázat, že jim “vlastně jen chybělo správné razítko” a nejsou toxické. Pak by ženy utrpěly hlavně současnou kampaní a pak zbytečnými operacemi. Nebo jsou skutečně závadné a pak je potřeba říci jak a podle toho implantáty buď vyoperovávat co nejrychleji ( v řádu týdnů) anebo možná stačí jen pečlivá kontrola ultrazvukem a vyjímání jen v případě obtíží. To není námět na novinové články, tady je prostě potřeba udělat chemické a fyzikální analýzy, nic takového jsem na webu nenašel. Proč ten křik a házení milióny eur- ve Francii se má na výměnu implantátů vyčlenit 77 miliónů eur ze státního, vskutku impozantní “srotovné”?

Kromě chemických vlastností silikonu byla na počátku aféry informace, že implantáty praskají v 7% případů ve Francii (to je hodně), následně informaci zmírnili na 5,5%. Ve Velké Británii ale uvádějí od včerejška údaj 1%, což je na úrovni ostatních (ženy padají na implantáty, mají autonehody- prostě implantát praskne i při velké kvalitě), Austrálie dokonce uvedla, že praskají ještě méně (méně , než někteří konkurenti).

V České republice je panika jedna z největších a to bez bez jediného čísla. Kolik tu prasklo implantátů- prý vědí o jednom- kolik jich opravdu je v procentech? Kde jsou řádné statistiky, které by chirurgové měly vést a na dotaz okamžitě poskytnout? Jaktože se tápe v tom, kolik přesně bylo implantátů k nám dovezeno? Není v tom trochu nepořádek? Ano, je!

Naše ministerstvo zdravotnictví spolu s odborníky doporučilo všechny implantáty bez pořádných dat vyměnit. Máme tedy několik tisíc vyděšených žen a několik desítek miliónů rozpohybovaných peněz mířících do klinik (od státu? od pojišťoven? zaplatí to ty ženy? nebo snad dotyčná firma?). Plně chápu předběžnou opatrnost ministerstva. Jenže vůbec nevíme, zda ta výměna je nutná. Co když bude více žen poškozeno těmi tisíci operací, než oním silikonem? Navíc první studie neprokazují vyšší riziko rakoviny po implantátech PIP.

Velkým problémem celé aféry je, že naše zdravotní pojišťovny vybraly toliko jednu firmu , právě onu PIP pro úhrady (jak české…). Asi byla mimořádně kvalitní a prověřená, když dostala monopol na skvělý business implantátů placených státem. Přitom principiálně to bylo nesmyslné rozhodnutí. Silikonové implantáty jsou v proncipu dvojí. Klasické si lze představit jako pevný “pytlík” vyplněný mazlavou tekutou hmotou, která se všude přilepí, nejde z těla odstranit a pohlcuje se lymfatickým systémem. Velmi nedoporučovaná pro pacienty po rakovině, senzitivní na další potíže. Tož toto bylo vybráno. Druhý typ, kohezivní je jakýsi pevný disk, který , když praskne, tak si toho vesměs  nikdo nevšimne až do vyšetření- implantát neteče a tudíž je jen obtížně vstřebáván a je málo rizikový. Dotyčná firma PIP vyráběla oba typy. To nikdo ani ministerstvo nevysvětlil, ačkoli je to zcela zásadní. Některé ženy jsou takřka mimo riziko i s PIP, jiné mají vyšší šanci na problémy.

Závěr. Chovejme se jako lékaři- vědci. Počkejme na analýzu, zda skutečně častěji praskají- pak je potřeba je lépe sledovat ultrazvukem (laciné a nebolestivé). Pokud jsou skutečně toxické, měli bychom vědět jak a pak implantáty nejenom vyjmout ale třeba i ženu nějak dále zaléčit (vyjmout lymfatické uzliny se silikonem atd.). No a možná, že se neděje vůbec nic a pak neděsme dotyčné ženy, pro ně teď zrovna asi neprobíhají nejlepší dny. Pokud budeme implantáty vyjímat, jsem pro to upřednostnit ony “tekuté” a mnohem více rizikové.

Poučení. Nespoléhejme na "papírové certifikáty kvality". Podobné implantáty by měly být systematicky a namátkově kontrolovány. Zodpovědnost firmy je vymahatelná jen u velkých kolosů. Malé s.r.o. prostě zavře krám a za týden titíž lidé mohou prodávat něco jiného. Lékaři a pacienti (možná zdravotní pojišťovny) pak zůstanou viset v problému na roky. Kdo něco takového prodává by měl poskytnou záruky zaplacení eventuálních problémů (pojištění platné i po úpadku atd.).

doc.MUDr. Roman Šmucler, CSc.

mj. vlastník skupiny Asklepion- poskytující zavádění prsních implantátů

P.S. Osobní poznámka. S firmou PIP jsme systematicky nespolupracovali v naší klinice ale několik implantátů jsme též zavedli vesměs na přání pacientek (byly populární v Británii a Francii) anebo lékařů (jeden třeba studoval ve Francii a naučil se s nimi dělat- jiný je upřednostňoval pro speciální případy snad kvůli tvaru). Se všemi se snažíme být v kontaktu. Doporučujeme vyšetření ultrazvukem. Pokud by byl prasklý, zadarmo odstraníme i když to není naše vina a si nám to nikdo nezaplatí. Pokud je vše v pořádku, doporučíme pacientce počkat si aspoň měsíc na reálné informace a podle toho je vyjmeme či ponecháme pod kontrolou. Ultrazvukovou kontrolu implantátu bych doporučil všem ženám a u všech implantátů, když nic, má to šanci objevit i eventuální počínající rakovinu. Tedy nic nepotřebného. Pokud se ukáže, že implantáty jsou škdlivé, pak by bylo fajn, aby se ustoupilo od monopolu pár státních nemocnic a pojišťovny zaplatily vyjmutí implantátů za stejně nízkou cenu i u soukromníků, ať ta akce neprobíhá roky ale řekněme pár týdnů. Na to nemá státní zdravotnictví kapacitu. No a schvalme více implantátů u pojiš’toven a umožněme ženám, ať si připlatí za lepší a ne, aby se musely smířit s tím, co jim někdo vybral.

P.S.2. Tento článek je už nyní určitě zastaralý, sledujte seriózní weby pro aktuální vývoj situace.