Miloš Zeman se přivlastňováním Pražského hradu vrací do poměrů Husákovského režimu. Dokladem jsou jak nesmyslná omezení při vstupu, tak i okázalé narozeninové mejdany, které si na Hradě pořádají “vyvolení” papalášové z jeho party.
Pražský hrad je kulturním a historickým pokladem naší společnosti a zároveň tak majetkem nás všech. Shodou ne příliš šťastných okolností se Hrad stal i rezidencí československých i českých prezidentů. Způsob, jakým se k tomuto národnímu pokladu chovali, svědčilo vždy o jejich politické a lidské kvalitě. Nepřekvapí, že za prezidentů, jako byl Masaryk nebo Havel, Pražský hrad prospíval, proměňoval se architektonicky a především otevíral stále více svých částí veřejnosti. Za totalitních prezidentů od Gottwalda až po Husáka Hrad naopak stagnoval, chátral a hlavně se uzavíral lidu, přičemž se nespravedlivě stával majetkem vládnoucí samozvané komunistické kliky (která se paradoxně nazývala lidovou).
Dnešní hradní pán Zeman se svým chováním vrací do těchto smutných papalášských dob. Zapomíná, že je jen nejvyšším úředníkem státu a chová se jako suverénní monarcha a majitel Hradu. Nejdříve dal nesmyslně omezit vstup do hradních prostor pod záminkou “bezpečnosti a boje proti terorismu”, což výrazně omezuje pohyb jak občanům, kterým Hrad ve skutečnosti patří, tak turistům, kteří jej přicházejí obdivovat. Přitom se většina odborníků shoduje na tom, že pro případný teroristický útok by si teroristé jen stěží vybrali právě Pražský hrad. Daleko spíše by volili místa s výrazně větším počtem lidí, jako jsou nádraží, metro, či náměstí v centru Prahy.
Proč si tedy Zeman tato omezení vymyslel? Jistě mu nejde o bezpečnost občanů, ale především o bezpečnost svojí. Ale hlavní důvod je třeba hledat ještě dál. Zeman patří mezi populistické politiky, kteří nemají jasný politický program, ale hrají si obskurně s emocemi lidí. Tam hledá svou politickou sílu. Snaží se neustále hrát na notu strachu z uprchlíků a terorismu a sebe pasuje do role jejich ochránce. A protože u nás není žádné reálné nebezpečí “ ve vzduchu”, tak ho alespoň vyrábí uměle zaváděním nesmyslných bezpečnostních opatření v místech, kde má možnost rozhodovat – a to je jen Hrad. Psychologicky to působí – každému návštěvníkovi Hradu, obtěžovanému prohlídkou, se tím znovu a znovu připomíná všudypřítomné nebezpečí od zlých teroristů. A strach pak vytváří popularitu samozvaným ochráncům, jako je Zeman. Je to odsouzeníhodná, primitivní, pudová politická metoda, kterou vždy používali totalitní vůdcové.
Druhá ostudná záležitost privatizace Hradu se týká pokleslých narozeninových oslav, které si na Hradě organizují Zemanovi pochybní političtí služebníci, jako je pan Nejedlý a teď pan Mynář. Fakt, že se kvůli jejich mejdanům zavírá Hrad veřejnosti jen dokazuje naprosto arogantní chování celé hradní party. Připomíná papalášské akce s Husákovy doby, kdy se zavíralo na Hradě i to málo, co bylo veřejnosti přístupné, aby si samozvaní vládcové užili při obskurních večírcích.
Kultura chování prezidenta Zemana a jeho politického týmu již klesla i pod úroveň normalizačních komunistických mocipánů. Jde skutečně o kanál lidského i politického chování, což nám Zeman opět připomněl svým vulgárním chováním z poslední doby. Doufejme, že to se Zemanem a s celou jeho partou to brzy dopadne jako s komunisty, které svou arogancí předehnal – pádem do propadliště dějin a veřejným odsouzením, jako obskurní deviace našich současných dějin.
