Zemanova politická minulost i jeho prezidentská volební kampaň jsou ukázkovým příkladem myšlení deformovaného komunistickou totalitou. Většina negativních jevů s ním spojených jsou rezidua přímých i nepřímých důsledků komunistické mentality, která byla hlavní formační silou Zemanova životního profilu, i když se ji sebevíce snaží „oblékat do demokratického maskáče“.
Pojem „post-komunizmu“ již našel své místo v politologii, zjednodušeně definován jako „komunistická politická mentalita fungující v prostředí demokratických institucí“. Obyčejně se vyskytuje v zemích transformujících se od totality k demokracii. Klientelismus, korupce, politika jako boj o moc, účelové ohýbání pravdy, zneužívání veřejných prostředků a pravomocí, manipulace veřejného mínění, rozjitřování sociální a nacionální nenávisti, ekonomické mafie v zákulisí politiky, příklon k autoritativním režimům (např. Rusku) apod. jsou jeho typické charakteristiky. Jako bychom popisovali Zemanovu politickou kariéru a současnou kampaň…
Tyto charakteristiky přesně vystihují naši současnou historickou etapu, spojenou s výraznými osobami Klause a Zemana. Oba pánové prožili své formační období v době normalizace, a přestože nebyli typickými aparátčíky komunistické strany, přijali do krve hodnoty a metody své doby. Miloš Zeman navíc členem komunistické strany byl, a pokud by z ní nebyl vyhozen, tak tam nejspíš našel své místo i v době normalizační. Nepřekvapuje pak, že požádal současnou KSČM o podporu, obklopil se byvalými komunisty a spolupracovníky STB a ve své kampani používá metod nápadně připomínající metody normalizačních soudruhů užívaných proti nezávislým iniciativám a svobodomyslným lidem.
Post-komunistická deformace společenské mentality zároveň vysvětluje, proč lidé jako Zeman a Klaus mají v naší zemi stále tolik podporovatelů. Většina naší společnosti, vyjma malých ostrůvků svobodného myšlení, byla vystavena hlubokému čtyřicetiletému deformačnímu procesu totalitní mašinerie. Naše myšlení a vnímání hodnot bylo systematicky ohýbáno a kontaminováno. Ztratili jsme cit pro hodnoty a vnitřní svobodu a jsme snadněji manipulovatelní. Je to v nás a pokud s tím něco vědomě neděláme, tak to bohužel úplně odejde až naše generace „odžije“. Do té doby budou na našem myšlení parazitovat politické pseudoosobnosti a naše země se nedostane z hodnotového marasmu a nihilismu…
