Toxická předvolební superdebata a její vítěz

Předvolební debaty už nejsou o diskusi nad politickými názory, ale slouží především manipulátorům k vlastní exhibici a nenávistným útokům na druhé. Včera to potvrdili Babiš s Okamurou. Velký respekt patří moderátorce Witowské.

Žijeme v době, kdy se veřejná debata stává stále více toxickou. Díky sociálním sítím, na nichž se nekontrolovaně šíří lži, dezinformace a nenávist, se postupně zvrhává kultura politické diskuse. Stále více se prosazují narcisové, manipulátoři a alfa-samci se silným egem, kteří nehrají podle pravidel, ale libují si ve faulech, deonestacích, očerňování a pomluvách. A zatím jim to bohužel prochází, protože i veřejnost je nakažená toxicitou zvrhlé komunikační kultury značné části sociálních sítí.

Velkým příkladem byla včerejší superdebata na ČT. Samozřejmě, že jsme i v minulých obdobích byli svědky ostrých výměn a hádek na předvolebních debatách. Ta včerejší však ukázala výrazný posun špatným směrem. Tím, kdo v podstatě udával toxický tón debaty byl Andrej Babiš, který byl vzteklý, protože v případě volebního neúspěchu mu hrozí soudy a vězení za jeho mnohé kauzy. Na každou otázku moderátorky, týkající se věcných řešení různých problémů, odpovídal nenávistným výpadem na někoho jiného. Jednou to byli všichni zkorumpovaní politici před ním, jindy démonizovaní Piráti, jindy zlá EU, nebo všichni možní "Sorošové". Občas z jeho slov proudila taková zloba a negativní energie, že si člověk v rámci psychohygieny musel ztlumit televizi.

Asi nejvíce mu v toxicitě notoval Tomio Okamura. Ač se snaží pasovat do role lidumila, jeho projev byl velmi negativní a snažil se imitovat Andreje Babiše v permanentním vyvolávání nenávisti vůči ostatním, nebo ve vytváření fiktivních hrozeb a nepřátel, od kterých nás všechny zachrání. Vojtěch Filip, ačkoliv trénován komunistickou propagandou minulosti, nestačil v míře nenávistných výpadů na oba výše uvedené pány. Naštěstí již působil "ospalý životem" a to nás chránilo od dalšího zdroje výlevu politického hnisu.

Doufal jsem, že jediná žena mezi politiky, paní Majerová Zahradníková, přinese do diskuse něco jiného, než "alfasamismus". Bohužel se spíše snažila o imitaci svých výše zmíněných oponentů a lehko sklouzávala k podobným zachranitelským klišé. Vzhledem ke její nezkušenosti to však působilo spíše směšně. Další dva, Šlachta a Hamáček, celou dobu balancovali na okraji toxické žumpy, do níže Hamáček na konci spadl svým výrokem o zemřelém Luxovi. To bylo fakt hodně přes čáru a jestli to byl jeho projev na rozloučenou v politice, tak mu to moc nezávidím.

O jakousi věcnost diskuse se tak pokoušeli jen Fiala s Rakušanem. Nedá se jim upřít upřímná snaha, ale v takto toxickém guláši vyznívali, zejména pan Fiala, trochu slabě a naivně. Přesto si oba zachovali určitou kulturu diskuse a jako osobnosti jsou v podstatě jediní volitelní. 

Největší poklona patří paní Witowské, poměrně to jemné dámě, která si tváří v tvář takovým dinosaurům, jako jsou Babiš a Okamura, zachovala klid a jednala s odvahou a sebevědomím. Za to si zaslouží respekt.