Během kampaně se znovu objevila informace, že Miloš Zeman před listopadem 1989 spolupracoval s KGB. Prý je vydíratelný a musí být Rusku loajální, neboť na něj mohou tuto skutečnost kdykoliv vytáhnout. Jde o dezinformaci?
Obhájci této teorie opakují následující skutečnost. Když na začátku devadesátých let chystala jedna z amerických investiční společností vstup do českého mediálního byznysu, prověřovala si z důvodu ochrany své investice politicko-byznysové prostředí u nás. V době, kdy v Rusku panovala otevřenější atmosféra, si za nemalý obnos měla ze svazků KGB v Moskvě koupit informace o exponovaných osobách naší polistopadové společnosti. Mezi spolupracovníky tam prý měla být uvedena řada osobností spojených s tzv. Prognostickým ústavem, mezi jinými i Miloš Zeman, nebo třeba V. Klaus.
K výše uvedenému neexistuje hmatatelný přímý důkaz a nedá se tedy plně ověřit validita tohoto tvrzení. Svazky KGB jsou v současné době Putinova režimu přísně uzavřené a nelze tyto skutečnosti ověřovat přímo. Mnoho lidí proto výše uvedenou konstrukci odmítne, coby konspirační teorii a má na to právo. Dohady bez hmatatelných důkazů nemohou složit jako fakt. Nicméně i přes absenci přímých důkazů můžeme uvedené tvrzení konfrontovat alespoň se skutečnostmi a důkazy nepřímými a sledovat, nakolik výše uvedené tvrzení podporují, nebo mu naopak odporují.
Předtím, než se budeme zabývat nepřímými důkazy, je třeba zmínit dosud zdokumentované propojení již zmíněného Prognostického ústavu se sovětskou KGB. Není nezajímavé, že mnoho ze zaměstnanců tohoto ústavu, kteří se mimochodem velmi dobře etablovali v polistopadovém politickém establišmentu, užívali před listopadem 89 privilegií, kterých by se jim bez tohoto propojení jen těžko dostávalo. Tyto souvislosti jsou již poměrně dobře zpracované a přehledně to popsal například historik Michal Fejtl: https://video.aktualne.cz/dvtv/historik-klaus-pevne-zakorenil-havel-nemel-silu-ho-odvolat/r~5caa89127ca511e4a10c0025900fea04/?redirected=1516921660
To však samozřejmě neznamená, že by každý, kdo měl co do činění s tímto ústavem, musel být napojen na sovětskou rozvědku, nebo měl o tomto propojení vědět. V případě Zemana šlo dokonce o poměrně krátké období, kdy v ústavu pracoval.
Na obhajobu Miloše Zemana často zaznívá fakt, že se odvážil k otevřené kritice komunistického režimu ještě před listopadem 1989 a to ve svém článku publikovaném v Technickém magazínu, v létě stejného roku. Zmíněný článek opravdu představoval nejkritičtější hlas vůči systému od Pražského jara 1968. Nicméně, na tento fakt se dá namítnout, že si takovouto kritiku režimu v Československu mohl dovolit z důvodu výše uvedeného krytí ze strany sovětské KGB, která nad ním tehdy mohla držet svou ochrannou ruku, tak jak to bylo i v případě zmíněného Prognostického ústavu. Zemanův kritický hlas mohl být dokonce určitou strategií sovětské rozvědky se záměrem vyprovokovat v ČSSR změny podobné sovětské perestrojce.
Existuje několik nepřímých skutečností, které by potvrzovaly validitu v úvodu zmíněné teze. Na možné Zemanovo napojení do Kremlu by docela jasně ukazovalo dlouhodobé zaměření jeho zahraniční politiky na východ, vedle Číny zejména právě na Rusko. Nelze přehlédnout, že jeho zahraniční cesty v drtivé většině směřovaly do Ruska či postsovětských zemí, zatímco řadu z blízkých spojenců v rámci Evropy a Severoatlantické aliance nenavštívil během svého prezidentství ani jednou. Kromě toho se často v médiích přetřásá neprůhledné propojení jeho politických kampaní do Ruska přes poradce Nejedlého, který tam po léta čile obchodoval a který tam navázal „nadstandardní vztahy“. I v těchto volbách většina médií poukazovala na neprůhledné a téměř bezedné finanční zdroje pro Zemanovu předvolební kampaň, respektive jeho „příznivců“, což by mohlo odkazovat na ruskou podporu.
Ještě více úvodní tezi podporuje fakt, že Zemanovy vazby na Rusko nejsou jen zaměřené na byznys, jak je často prezentováno, ale mají výrazně politický charakter. Miloš Zeman v rozporu s jednotným názorem většiny zemí Evropy systematicky kritizuje protiruské sankce, eroduje mezinárodní kritiku anexe Krymu a používá ruskou argumentaci při kritice Ukrajiny. Jeho postoje se ve většině parametrů více blíží Kremlu, než většině zemí Západu.
Obhájci Miloše Zemana často tvrdí, že nemůže být ruským spojencem, když během svého působení v parlamentní a vládní politice podpořil vstup ČR do Evropské unie a hlavně do NATO. Takové kroky Česka přece nejsou v zájmu Ruska, které chce mít vliv nad svými dřívějšími vazaly. Tady je však třeba vzít v úvahu fakt, že rozhodování o naší zahraničněpolitické orientaci k EU a NATO se dělo v devadesátých letech, tedy v době, kdy v Rusku vládl ještě Boris Jelcin a postoje Ruska byly tehdy daleko otevřenější Západu, než dnes. Dnešní postoje Miloše Zemana již nejsou tak explicitně prozápadní, jako bývaly, což do značné míry kopíruje posun postojů vůči Západu v samotném Rusku od nástupu Putina k moci a zejména pak v posledních deseti letech.
Současná Zemanova podpora Evropské integrační myšlenky je navíc výrazně ambivalentní. Na jednu stranu se proklamuje jako eurofederalista, který podporuje jednotnou evropskou zahraniční politiku a obranu a přes výhrady podporuje i projekt jednotné evropské měny, včetně našeho vstupu do eurozóny. Na druhou stranu však silně inklinuje k politickým projektům typu SPD Tomia Okamury, nebo mediálním projektům jako jsou Parlamentní listy a televize Barrandov, jejichž vztah k Evropské unii je otevřeně nepřátelský a kteří se netají snahou o její likvidaci, či alespoň o české vystoupení z EU. Tedy postoje nejbližší Kremlu, který vidí v silné a integrované Evropě ohrožení svých snah o obnovu své sféry vlivu ve střední a východní Evropě.
Z nedávné doby zůstává i zajímavou skutečnost, že ač byl Zeman jedním z nejhlasitějších podporovatelů Donalda Trumpa v jeho prezidentské kampani, nebyl nikdy do Bílého domu pozván. To se dá interpretovat tak, že se Trumpovi nehodilo setkání s někým, kdo má „ruský škraloup“ v době, kdy sám čelí vyšetřování z možných vazeb na Kreml. Přitom se již v Bílém domě vystřídala řada hlav států ze střední a východní Evropy, které zdaleka nepatřily k pozorovatelům Trumpa v jeho politickém tažení.
V neposlední řadě je zajímavé, že mnoho ruských dezinformačních kampaní, které jsou podle všeho nástrojem současné ruské rozvědky, tedy nástupkyně sovětské KGB, o Zemanovi nikdy nešíří negativní informace. Dokonce se dá vystopovat systematická podpora Zemanovy politické dráhy, včetně současné prezidentské kandidatury. Z analýz mediálních expertů je zřejmé, že kromě Zemana neexistuje žádný český politik, který by měl tak jednoznačnou a silnou podporu proruských webů jako je Sputnik, nebo Aeronet.
Vzhledem k nemožnosti přímé validity tvrzení o Zemanově spolupráci s KGB přímo ze svazků této organizace, zůstává úsudek na každém z nás. Řada Zemanových politických postojů a strategií spíše nasvědčují relevanci dané skutečnosti. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to neuvěřitelný úspěch ruských tajných služeb ve smyslu přímého vlivu na naše politické dění a tím i pokračování ruských mocenských sfér z doby sovětské éry. Politici, jako je Zeman, by pak představovali velmi dobře maskovanou pátou kolonu ruského vlivu u nás a v Evropě.
