Poměrně často cestuji do zahraničí na konference apod. Z postřehů partnerů je patrné, že nás v cizině vnímají jako nevýraznou zemi, ve které však zazářil velikán Havel, kde je hezká Praha, pořádný pivo a dobrej Jágr. Politicky jsme se v posledních dvaceti letech stali pro okolí spíše černou dírou. Z mnoha rozhovorů v zahraničí však pozoruji, že s kandidaturou Karla Schwarzenberga se vracíme na mapu nejen Evropy, ale i světovou. Karel je respektován coby osobnost mezinárodního formátu, který je schopen nám vrátit prestiž získanou Sametovou revolucí a érou Václava Havla.
Naše společnost má v moderních dějinách poměrně úspěšnou tendenci padat do průměrnosti a provinciality. Pravidelně zažijeme nějaké vzepnutí, které má téměř světový význam a pak to „vybalancujeme“ pádem do šedi české malosti a provinciálnosti. Pro mezinárodní veřejnost vždy na chvilku zazáříme a pak se zase propadneme do tmy. Masarykovské vzepnutí následované hašteřením první republiky, Pražské jaro a propad normalizace a nakonec sametové probuzení s Havlovským nábojem následované klausovským marasmem. To jsou typické vzlety a pády české společnosti z perspektivy širšího světového kontextu. Občas se nám podaří neudusit nějakou osobnost, která nás proslaví, abychom ji doma následně „kamenovali“, jako třeba Havla. Naše česká povaha je zvláštně ambivalentní…
Nicméně v tuto chvíli máme možnost zvolit za prezidenta někoho, kdo sice možná není úplně neúspěšnějším v domácí politice, ale je mimořádně respektovanou osobností v mezinárodním kontextu (což je ostatně hlavní role prezidentského úřadu). V poslední době jsem se setkal až s překvapujícím zájmem lidí v zahraničí o prezidentskou volbu u nás, zejména s obdivem ke Karlu Schwarzenbergovi. Většina mezinárodních partnerů o něm nejen ví, ale považuje ho za jednoho z nejvýraznějších politiků dnešní evropské třídy. Jeho volba by naší zemi přinesla jak obdiv a prestiž, tak i návrat do povědomí světové veřejnosti.
Miloš Zeman, naproti tomu, je buď naprosto neznámý, nebo o něm ví jen politologové, kteří se odborně věnují problematickým transformačním jevům ve střední a východní Evropě. Často máme pocit, že se na mezinárodní scéně mluví alespoň o Klausovi (když ne pozitivně, tak alespoň v kontextu jeho obstrukcí v rámci integračních evropských procesů). Opak je pravdou. Klaus je pro zahraničí marginální bezvýznamný politik, známý jen mezi ekonomickými fundamentalisty.
Jednou z mála osobností současné české politické generace, vysoce uznávaných ve světě, tak zůstává právě Karel Schwarzenberg. Jeho volbou za prezidenta se vrátíme na mezinárodní politickou mapu, získáme prestiž politickou a přitáhneme investice do ekonomiky…
