Policejní prezident Tuhý a ministr vnitra Chovanec chystají poměrně zásadní reorganizaci ve velmi citlivých oblastech policie. Proč je na místě těmto krokům nedůvěřovat a dokonce pozvednou hlas proti?
V posledních letech policie vykazovala spíše rysy stagnace. Po devastujícím období ministra Langera z ODS, který policii zdecimoval propouštěním kvalitních lidí a politickým ovlivňováním klíčových osob, se policie v následujících letech postupně konsolidovala. Dokonce se zdálo, že se blýská na lepší časy, když se rozšířily pravomoci útvarů, jako je UOOZ a v síti vyšetřovatelů se začali chytat i větší, dříve nedotknutelné ryby.
Dalo by se očekávat, že během současné, relativně stabilní koaliční vlády, uvidíme další růst v oblastech profesionalizace policie. Bohužel, situace se po odchodu policejního prezidenta Červíčka spíše zhoršila. Prezident Tuhý jeví znaky spíše necharizmatického úředníka se sklony k poklonkování politikům a zákulisním hrám. Došlo to až k zásadnímu selhání policie během návštěvy čínského prezidenta, kdy se policie nechala zneužít a podlehla vlivu skupiny zákulisních lobistů kolem pana Tvrdíka, Nejedlého a kancléře Mynáře. Výsledkem byly zákroky a zásadní omezení práv občanů, které má precedens jen v době komunistické totality.
Když k tomu přidáme zpackaný zákrok proti střelci v Uherském brodě před dvěma roky a naprosté selhávání policie při zvládání narůstající „džungle“ na českých silnicích, kdy si policie neumí poradit se stále narůstajícím počtem arogantních hazardujících řidičů, kteří permanentně beztrestně ohrožují své okolí, je nasnadě, že toto vedení policie by nemělo policii zásadně reorganizovat, ale být odvoláno pro neschopnost a selhání. Nelze důvěřovat policejnímu vedení, které podléhá politickým vlivům a nezvává řešení základních policejních úkolů, že dokáže tak zásadní reorganizaci policie, aniž by došlo k dalším škodám na kvalitě její činnosti. A to pomíjím fakt, že celý plán reorganizace má možná posílit vliv určitých politických kruhů na policii a tím z ní učinit nebezpečný nástroj v rukou „nějaké“ elity.
