Je až symptomatické, že jsem tento článek a několik výrazů v něm musel na podnět redakce "zjemnit", aby mohl být veřejně publikován. Přitom se týkají osoby, která je ve své vulgaritě a hulvátství nepostižitelná. Ale budiž...
Zásadní otázku v nadpisu tohoto článku vyvolává nejen celé Zemanovo působení v prezidentském úřadu, ale zejména jeho poslední návštěva v Rusku. Byli jsme svědky absurdního divadla, které nutně otevírá otázky pozadí celé jeho mise v naší politice. Otázka skutečné identity této kontroverzní "polistopadové" politické osobnosti není jednoduchá. Miloš Zeman je inteligentní člověk a nelze jeho chování a politickému jednání přisoudit čistě vulgární označení, ač je on sám na adresu druhých velmi rád používá. Pravda, kombinace jeho náklonnosti k alkoholu, pokročilého věku a narcistní povahy je poměrně výbušná směs, která může způsobovat jednání za hranou rozumové sebereflexe a racionality a ze Zemana činit manipulovatelnou loutku ze strany rozmanitých zájmových skupin, či dokonce zahraničních velmocí. Míra jeho servility vůči ruským lídrům, arogance, s jakou se projevuje k vlastním lidem, kteří mají, byť jen náznakem, kritický pohled na některé jeho postoje a v neposlední řadě sklon ke klanovosti, v níž přijímá za partnery jen ty, kteří jsou mu loajální a užiteční pro jeho zájmy, to vše jsou diagnostické znaky mravního úpadku a možná již postupného "rozkladu osobnosti", jak to označil premiér Sobotka.
Přesto je zřejmé a z dlouhodobého hlediska pravděpodobné, že jeho jednání fatálně poškozující naši zemi, má logickou souvislost a není jen souborem manipulovaných nahodilostí. Jako společný jmenovatel dlouhodobého Zemanova chování se nabízí interpretace, že mu jde v podstatě o vědomé přesměrování naší země z orientace, kterou 28 let sleduje, orientace na nejvyspělejší část světa – směrem k západním hodnotám, liberální demokracii, EU a samozřejmě k zajištění bezpečnosti v rámci NATO. Zeman sice málokdy otevřeně říká, že má takové záměry, nicméně jeho podpora čínských a zejména ruských politických a hospodářských zájmů, včetně podpory ruské propagandy snažící se o rozklad politického prostředí EU, bez něhož nemáme šanci dosahovat takové hospodářské a bezpečnostní úrovně, jakou máme teď, zřetelně ukazují na jeho skrytou kolaboraci se znovu se rodící Ruskou imperiální realitou. Z jeho kroků lze číst, že by nás rád postupně přesunul z pozice rovnoprávného člena v prosperujícím společenství EU do role kolonie ekonomicky i společensky strádajícího Ruska, které se nemůže vymanit z imperiální absolutistické mentality 19. století.
Zemanova osobní spolupráce s kontroverzními architekty současné ruské reality spíše nasvědčuje tomu, že jde o vědomou kolaboraci s Ruskem. Je to o to bizardnější, že jde o tu samou zemi, která naši vlast dvakrát brutálně znásilnila. Poprvé, když svým vlivem umožnila násilný puč komunistické strany v roce 1948, následovaný terorem vůči většině našeho obyvatelstva. Podruhé pak v roce 1968 otevřenou vojenskou agresí a zdecimováním zbytků české národní a občanské hrdosti. Dnešní Rusko vedou lidé formovaní KGB a tím samým režimem, který ze Sovětského svazu udělal mezinárodní totalitní velmoc, která kromě jiných zemí zdecimovala českou společnost ve zmíněných dvou obdobích. A na rozdíl od Německa, které se od své nacistické minulosti muselo zásadně očistit, Rusko otevřeně obnovuje svoje ambice ze sovětské éry. A nic na tomto faktu nevyřešilo trapné divadlo během Zemanovy návštěvy Moskvy, které jmenovaný sehrál s premiérem Medvěděvem ohledně kontroverzního článku obhajujícího okupaci naší země v oficiálním ruském médiu. Tato komedie spíše znovu ukázala obrovskou míru servility a podezřelost hry, kterou hlava našeho státu hraje se současnými vládci Ruska za našimi zády.
Myslím, že již nastala chvíle, kdy je třeba dát stranou diplomatický jazyk u nás rozšířený, zejména když jde o hlavu státu, a věci pojmenovat pravým jménem. Miloš Zeman kolaboruje s minulým a potenciálně i budoucím agresorem a nepřítelem naší země, ponižuje naši zemi a opakuje tím fatální historické chyby. Zařazuje se tím mezi tragické osoby našich dějin, jako byl Klement Gottwald nebo Vasil Biľak.
