Tak se nám do finále dostali dva lidé, kteří byli v komunistické straně. Koho má volit člověk, který s komunismem nechce mít nic společného?
Pro mnoho z nás je komunismus špinavou minulostí. Ať již z důvodu negativní zkušenosti s minulým režimem, nebo třeba z důvodu náboženské víry. Jenže koho volit na prezidenta, když se nám více než třicet let po pádu minulého režimu do finále volby dostali dva lidé, kteří v KSČ byli?
Jsem přesvědčen, že tu volba možná. Je totiž zásadní, jak se každý člověk ke své minulosti staví, jak se s ní vyrovnal. A tady je zásadní rozdíl mezi oběma kandidáty. Generál Petr Pavel opakovaně uznal své členství v komunistické straně za hřích mládí za který se stydí. Mohokrát to otevřeně přiznal a projevil veřejnou lítost. Zároveň pak prošel díky své službě v armádě a v řízení NATO prověrkami, jako nikdo v této zemi...
Andrej Babiš naproti tomu svou komunistickou příslušnost a dokonce členství v STB stále zatlouká. A to i přesto, že to soudy na Slovensku několikrát potvrdily. Utíká před svou minulostí, nechce si přiznat svou chybu a zůstává v ní. Do dneška nemá bezpečnostní prověrku a jeho veřejná služba je tak v neustálém ohrožení, že může být vydíratelný.
Mnoho lidí věřících argumentuje, že nemůže volit ani jednoho z kandidátů, kvůli jejich minulosti v komunistické straně. Jsem přesvědčen, že je to chyba. Celé křesťanství je o tom, že všichni jsou hříšní a potřebují pokání, uznání svých chyb. Dějiny křesťanství jsou dějinami obrácených hříšníků. I tady máme před sebou dva lidi. Kajícího hříšníka na jedné straně a někoho, kdo své hříchy zatlouká a zůstává v nich až po uši (což je vidět na jeho neustálém sklonu lhát a klamat).
Proto jsem přesvědčen, že volba je jasná: Petr Pavel.
