Ježíšek vítězí … nad lží a nenávistí…

Během letošních vánoc jsem si všímal skutečnosti, že se u nás potvrzuje trend návratu k Ježíškovi, jako hlavnímu archetypu vánoc. Coca-colový západní konzumní symbol - Santa Claus, který v polistopadovém období vypadal, že vytlačí nejen svou komunistickou ideologickou variantu Dědu Mráze, ale i původního Ježíška, posledních několik let viditelně ztrácí. Z výloh obchodů mizí děda v červeném a znovu ho mnohde nahrazuje symbolika betlémského příběhu. Dalo by se odhadnout, co tento trend vypovídá o nás samotných? Je tato postupná změna jen epizodou v marketingové hře domácího byznysu, nebo může být odrazem nějaké proměny v lidech, společnosti a jejích vnitřních procesech?

Člověk nemusí být věřící, aby vnímal onen podstatný rozdíl mezi symbolikou betlémského narození malého Ježíška a postavou Santa Clause. Není to jen rozdíl mezi kulturní autenticitou a kýčem. Jde tu o daleko hlubší propast. Proti konzumnímu a hodnotově bezobsažnému servilnímu dědovi stojí archetyp dětské čistoty, lásky a pokory. I nenáboženský člověk se často zastaví nad symbolikou prosté autenticity betlémského příběhu, v němž malé roztomilé dítě, zrozené v chudých podmínkách, má v sobě zárodek a světlo onoho morálního poselství, které jako dospělé vnese do dějin a které se stane základem naší civilizace. Již tam v betlémské idyle je obsaženo něco z toho, co dnes nazýváme základními sloupy západní civilizace, jako je úcta k životu, lidská práva jedince, odpovědnost vůči druhým a společnosti apod. Proti tomu je coca-colový děda, stejně jako jeho mrázovský předchůdce, ubohým chudákem, který nabízí jen okamžité ukojení konzumních vášní zákazníků, bez hlubších hodnot a etické vize pro lidský život a společnost.

Posun a rozdíl těchto dvou archetypů vánoc evokuje k zamyšlení o naší společnost. Zdá se, že navzdory bahnu v němž se v posledních letech potácí naše politika a veřejné dění, se přece jen v hlubinách společnosti probouzí smysl pro hodnoty, pro jakousi kulturu hodnot. Možná již mnoha lidem přestává stačit laciná politická hesla, reklamy a konzumní klišé. Zdá se, že se pomalu probouzí jakési hodnotové svědomí národa, jak tomu bylo již mnohokrát v našich dějinách.

Poslední velké vzepětí společenského citu pro tyto hodnoty nastalo před dvaceti lety v období po listopadu 1989. Nicméně brzy jakoby se uložilo ke spánku, čehož využili všichni možní tuneláři, korupčně myslící politici jako jsou Bémové, Richterové či Jančíkové, stejně jako jejich populističtí kolegové Paroubkové, Klausové a Rathové. Těmto lidem je společné to, že parazitují na naší nepozornosti a liknavosti vůči etickým hodnotám, jako je pravdivost a odpovědnost. Jedině naše probuzení a zvouzcitlivění pro tyto hodnoty ochrání naši společnost od parazitů tohoto typu, kteří nejen zneužívají svých pozic k vlastnímu prospěchu, ale ještě více škodí tím, že zanáší veřejnou sféru morálním marasmem a nihilismem.

Pokud je "vánoční návrat" od konzumní postavy Santa Clause k hodnotově inspirativnímu betlémskému příběhu symbolem vnitřního probouzení hodnotového svědomí naší společnosti, pak je to velké znamení naděje do budoucna a všichni Bémové, Jančíkové, Paroubkové a Klausové se mají čeho bát. Už jim všechno nebude procházet jen tak. On ten Ježíšek možná není zas až tak bezmocný, jak v těch jesličkách vypadá...  :)