Je Miloš Zeman vážně nemocný?

Otázka vážných nemocí Miloše Zemana a jeho schopnosti vykonávat prezidentský úřad se řeší stále. O jednom si ale můžeme udělat úsudek z toho, co neustále vidíme. Zeman má rakovinu. Morální. A je bohužel nakažlivá...

Je zřejmé, že Miloš Zeman je fyzicky neschopný výkonu prezidentství a pět dalších let nemůže zvládnout. Kandiduje i přesto, že bude dřív nebo později muset rezignovat. Tím nezodpovědně plýtvá prostředky státu na volby, stejně jako důvěrou občanů. Přitom tento fakt lidé používali před pěti lety proti jeho protikandidátovi Karlu Schwarzenbergovi - že je starý, nemocný a neschopný již vykonávat úřad prezidenta. 

I bez odborné lékařské zprávy je každému jasné, že Zeman trpí minimálně jednou vážnou nemocí. Tou je morální rakovina. Je to choroba daleko horší a nakažlivější, než nemoci těla, a bohužel již postupně kontaminuje celou zemi. Jako pedagogové velmi těžko řešíme dilema, jak vychovávat mladé lidi k slušnosti a odpovědnosti své zemi, když její hlava vykazuje známky tak pokleslého chování. Všichni přece chceme, aby se naše děti rozvíjely ve slušnosti a mravnosti. K tomu však potřebují vzory. Jak to má však úspěšně fungovat, když osoba, která má být z hlediska ducha ústavy vzorem par excellence, představuje úplný opak a svou nakažlivostí postupně rozkládá společenské normy slušnosti.

U Zemana pozorujeme postupný rozklad základní slušnosti, čestnosti a pravdivosti, které se u něj zvrhly v program msty, lhaní, vulgarity a zloby. Stačí pozorovat, jak svůj úřad prezidenta (kde je placen za naše peníze) permanentně využívá k tomu, aby se pomstil všem svým osobním nepřátelům a podporoval zájmy a byznysy svých pochybných služebníků (od stamilionáře bez prověrky Mynáře, až po ruskou spojku Nejedlého). K tomu zneužívá nejen veškeré ústavní pravomoci, které má k dispozici, ale i třeba státní vyznamenání, cesty do zahraničí apod.

Již na počátku znesvětil korunovační klenoty, když k nim „málem přidal svou šavli“ a podobně se zachoval při mnoha dalších veřejných vystoupeních. Jeho lhaní, stejně jako jeho mluvčího Ovčáčka, se staly běžným nástrojem veřejné služby (a nejde jen o viditelné kauzy Peroutka, ruští vojáci na Krymu, pomluvy Kardinála Vlka po jeho smrti atd.). Vulgární až sprostá mluva permanentně znehodnocuje prezidentský úřad a přechází i do veřejné debaty, kterou postupně nakazila. 

Kdo má v úctě Masaryka, těžko může akceptovat Zemana (i když se on k Masarykovi rád odvolává). Jde skoro o protipól – vzor politické ctnosti a cti proti hulvátovi, kterému není nic svaté, když je to možné zneužít pro svůj prospěch. Pokud vezmeme vážně ideály Masaryka, který hlásal, že země má žít ctnostmi, hodnotami a ideály, na nichž vznikla, tak Zeman v úřadě prezidenta představuje opak a systematickou erozí těchto hodnot postupně ničí budoucnost této země.

Již nelze k těmto věcem mlčet. Coby pedagogové máme odpovědnost za budoucnost mladé generace a naší společnosti. Jak můžeme mladé vychovávat k odpovědnému chování a úctě ke společnosti, když dnes a denně přinášejí vtipy a ironické scénky na téma nemravností hlavy státu a jejího okolí? Každé lidové přísloví i pohádka referují o tom, že lži, zloba a nenávist "mají krátké nohy" a končí velmi špatně. Ne že by to Zemanovi někdo přál, ale sám pracuje na tom, aby se na něm tyto zákonitosti naplnily. Kdyby se ctí včas odešel a nekandidoval, oddechl by si sám a s ním celá země...