Andrej Babiš sestavil vládu, která spíše než demokratickou reprezentaci lidu představuje mocenskou hru s těžko předvídatelnými důsledky. A v této neprůhledné hře je Babiš plně závislý na Miloši Zemanovi.
Sestavování vlády bylo poměrně bizardní divadlo a připomínalo hru malého kluka, který se obklopí svými oblíbenci, protože „ho nikdo nemá rád“ a proto“ jim ukáže, že je nepotřebuje.“ Věc je ale komplikovanější, než se zdá. Babiš během sestavování vlády naoko nabízel jiným stranám spolupráci (mimochodem poté, co během kampaně a předchozího působení stihl všechny pozurážet), ale v podstatě již měl scénář předem jasný: sestavit si svou partičku, která bude následovat jeho příkazy bez nutnosti se s někým radit a dohadovat. Tento scénář nejspíš není z jeho hlavy, ale z hlavy Miloše Zemana. Ten mu nabídl obchod, že bude-li Babiš Zemana tiše podporovat na prezidentském postu, ten se mu odvděčí „podržením“ jeho party u moci i v případě nepodpory v parlamentu.
Tento mocenský pakt Babiš – Zeman je zatím nejnebezpečnější politický konstrukt od listopadu 1989, horší než tzv. opoziční smlouva. Ta sice zemi „zavšivila“ neuvěřitelnou mírou korupce, ale neohrožovala přímo zahraničněpolitické zaměření naší země. Současná politická hra má potenciál nejen dále narušovat demokratické „tělo státu“, když bude vládnout vláda bez důvěry s trestně stíhaným premiérem, který je navíc již řadu let v permanentním střetu zájmů. Daleko horší je však skutečnost, že může otevřít další prostor k našemu propojování se zaostalým a polodiktátorským Ruskem, jak to ze zištných důvodů prosazují lidé kolem Zemana.
Je už klišé nazývat každé volby „zásadní pro další směřování země“. Myslím, že to ale pro nadcházející prezidentské volby opravdu platí. Proto nezůstaňme pasivní a vezměme tyto volby vážně. Tady již nejde o „estetiku politiky“, ale o zásadní rozhodování o dalším osudu naší země…
