Balíme na emigraci, ale KAM?

Když jsem si dnes pročítal internetové servery z domova i ze světa, nabyl jsem dojmu, že je v naší zemi vše špatně a že jediným řešením je emigrace. Jal jsem se tedy vybrat si zemi, kam bych složil hlavu. Jenže má deprese narůstala s přibývajícími informacemi. Není snadné najít na planetě Zemi klidné místo pro život.

Balit jsem začal již před pár dny, když průzkumy ukázali, že Paroubek je na koni a pravděpodobně vyhraje volby. Na tento moment by měl být každý připraven s kufrem v ruce. Nechci být v zemi, kde budoucí premiér nepřipustí vládu s komunisty, ale přitom je zřejmé, že se jimi nechá tiše podporovat. A určitě jim za to bude muset nechat místa na ministerstvech a úřadech. Moc dobře si pamatuji, když byl Paroubek premiérem minule, jak se chystal zakázat Klausovy cesty do zahraničí, jak televize rušili některé nepohodlné pořady a odvolávali moderátory po Paroubkových stížnostech.  Znaků nesvobody ažaž.

Druhá varianta je velká koalice ODS a ČSSD a to je stejné neštěstí pro zemi českou. Vyhlídky žádné, není na co čekat. Ale kam se vypravit?

Nejprve jsem pomyslel na Slovensko, bratry naše. Jazyku bych rozumněl. Jenže pak jsem se dočetl, že přijali nový jazykový zákon, hádají se s Maďary, ve vládě mají nacionalisty, xenofoby. Asi bych si i já připadal jako Maďar. Německy umím, ale mentalita Němců a Rakušanů mi blízká není. Zkusil bych tedy Švýcarsko. Jenže dnes jsem se dočetl, že Lybijský prezident Kaddáfí požádal OSN, aby Švýcarsko rozpustilo. Nejprve jsem si myslel, že je to vtip, ale když se ukázalo, že i to je možné  - Švýcarsko jsem zavrhnul. Můj úmysl dostal v podvečer nový rozměr. Jeden německý europoslanec hrozí ČR izolaci. Říkám si, že v Evropě pěkně přituhuje.

A co Francie? Nemám rád Sarkozyho. Rusko a země Sovětského svazu nepřipadají v úvahu. Nesouhlasím s jejich životní filozofií. A nemám rád zimu. Itálie je samé mafie. Líbilo by se mi Bulharsko, ale tam je prý korupce ještě více než u nás. V severní Americe hrozí už 8 let teroristické útoky, v Jižní Americe se zestátňuje. Komunismus rychlostí blesku po 80 letech dorazil i tam. V Austrálii je kamarád, ale mě se tam nechce, mám fóbii z klokanů. Myslel jsem na Indii. Tam je moc lidí. Stačil by mi nějaký pěkný malý ostrov. Ale co když mě tam budou chtít místní domorodci sežrat?

Pak si uvědomím, že tu mám rodinu  a tu nemohu opustit. Budu muset zůstat a doufat, že Paroubek nevyhraje, izolace se brzy protrhne, Švýcaři se schovají v Alpách a my zase v klidu pojedeme na lyže.