Bývaly doby, kdy se člověk jako žáček základní školy tyto nadávky naučil a používal je běžně ve svém dětském slovníku při různých hrách, hádkách a rvačkách. Byl to takový pocit vítězství, kdy jsem to protivníkovi hezky nandal a kdy jsem mu hrdě od plic vynadal. Průšvih nastal, když to zaslechla maminka, tak to končilo přednáškou o správnosti českého jazyka a k tomu většinou, jako přídavek, bylo pár ran rákoskou na prodloužená záda. Pokud nějakou vulgární nadávku zaslechl někdo z učitelského sboru, tak následovala poznámka do Žákovské knížky a většinou trest opsat 100 x – Nemám používat sprostá a hanlivá slova a nadávat spolužákům. Doma pak od rodičů následovala další výchovná lekce.
S rostoucím věkem a s dospělostí u každého slušného člověka, tyto slova z běžné hovorové češtiny postupně vymizela a když si někdy ulevil nějakým tím jadrnějším výrazem, tak potichu, někde v ústraní a nebo v kruhu rodinném, či s přáteli. Ovšem někdy nám přeci jen na veřejnosti nějaké vulgární slůvko z úst vypadlo, třeba když se při zatloukání hřebíku člověk klepl kladívkem do prstů, tak se ihned slušně omluvil alespoň slůvkem - pardon.
Tento kredit kultivovanosti projevu každého jednotlivce se změnami v naší společnosti, kdy se totalitní společnost postupně přetváří v humanitní demokratickou společnost a kdy se monolog jedné vládnoucí strany mění v dialog celé společnosti, by měl být součástí jeho morální vyspělosti a mravnosti.Bohužel ještě nejsme na vedení tohoto svobodného a tvořivého dialogu připraveni, musíme se jej učit. Není to cesta snadná, neboť z historického hlediska našeho národa, kdy kromě dvaceti let 1.České republiky, jsme od dob feudalismu byli v područí někoho jiného, kdy nám někdo určoval směr a největší škody na morálce lidí napáchali totalitní systémy nacismu a bolševismu.
Co je to vlastně tvořivý dialog? Je to systém forem a nástrojů a řečnických dovedností pro hledání společných cílů a postupů ke kterým míříme, ať v rozvoji politické, ekonomické a kulturní vyspělosti našeho národa. Základním prvkem a.principem vedení dialogu by mělo být společné hledání cesty, respektování názorů a postojů oponenta a vzájemná úcta, ohleduplnost a slušnost.
Stačí se jen podívat na tomto webu na diskusi k jednotlivým článkům, kde právě slušnost a úcta dostává největší podpásové rány a vypovídá o vyspělosti národa, jeho slušnosti a inteligenci. Nikdo z nás jistě netouží po dobách, kdy si člověk nemohl říct ani v hospodě u piva svůj názor a říct o čelním komunistickém pohlavárovi jenom to, že je hloupý, tak si řekl o jízdenku do vězení.
Vážme si toho, že je svoboda projevu, že svobodně můžeme rozhodovat o sobě a o společnosti, ale nepleťme si svobodu projevu s vulgarismem.
Proto mě zaráží, kam až jsme schopni v diskusi zajít, jaká sprostá a urážlivá slova dovede řada diskutujících napsat. Jak okamžitě někteří reaguj na slušný příspěvek, který není naším názorem, těmi nejhrubšími urážkami a posíláním do patřičných míst. Jak znevažujeme a urážíme naše čelní představitele, včetně pana presidenta. I když se mě nelíbí jako president, i když bych chtěl třeba na hradě jinou osobnost, ale byl zvolen, tak volbu respektuji a neurážím jej těmi nejhnusnějšími slovy a nadávkami. Co však považuji za naprostou degradaci úsudku a myšlení lidí je srovnávat je s nacisty, Hitlerem, Stalinem a STB. Napadá mě jedině to, že zde píší lidé v pubertálním věku, kteří o těchto systémech absolutní moci nic neví a nebo lidé, kterým tyto urážky a vulgárnosti dělají dobře a je to pro ně určitá forma recese, byť velmi ubohá. Slušný a normálně uvažující člověk by tohle v životě nemohl ani vypustit z úst a natož napsat jako svůj názor.
Jenže co chceme od národa, když sami naši zákonodárci a přestavitelé používají ve svém řečnickém slovníku urážky a nadávky. Skutečný mistr v této rétorice by Miloš Zeman, ale i jiní si s ním v mnohém nezadají, viz Topolánkův výrok o hovadu se stropem a jeho ostrá názorová výměna s Rathem, Langrovo slova o zadní části těla a v neposlední řadě Bursíkovo textová zpráva omylem zaslaná osobě, o které se vyjadřuje jako o… – viz obrázek. Co však nechápu je názor jazykovědců, kterým se tato ostrá rétorika líbí. Měl by pan Kraus stanovit, kde končí únosná mez vyjadřování se našeho politika a kde začíná vulgarismus.
Jestliže toto nestanovíme a sami politici tohle nebudou respektovat, tak se může diskusní pořad pana Moravce na ČT 1 změnit na modelovou ukázku sprostot, urážek a vulgarismů v českém jazyce. Pak by se asi tento pořad musel přesunout v jiný vysílací čas do pozdních nočních hodin. Nemůžeme přeci kazit naše děti.
