Při všem špatném, co se dá říct o současné vládě, ji není možné upřít schopnost, kterou zvládá dokonale. Tou schopností je užívání zaklínadel. Počínaje véčkařským „bojem proti korupci“, přes „vládu rozpočtové odpovědnosti“ a nekonečné „reformní úsilí“, až po aktuální „konkurenceschopnost“. Jakýkoliv krok vlády je neustále ministry či samotným premiérem hájen jako podpora konkurenceschopnosti českých firem. Ve skutečnosti jde však spíše o konkurenceschopnost českého státu ve výběru daní.
V posledních dnech jsme o konkurenceschopnosti mohli z úst členů vlády slyšet zejména v souvislosti s uvažovaným zvýšením nižší sazby DPH až na 19%. Vláda se nás snažila přesvědčit, že zvyšování daní je nezbytné a my jen máme volbu mezi tím, zda zvýšíme daně přímé (z příjmu) či nepřímé (ze spotřeby). A jelikož nám jde o tu konkurenceschopnost českých firem, tak přeci nemůžeme zvyšovat přímé daně a musíme zvýšit ty nepřímé. Skoro by se mohlo zdát, že má zvýšení DPH oproti zvýšení daní z příjmu nějaký blahodárný účinek.
Je úsměvné se domnívat, že jedny daně české podniky poškodí, zatímco druhé daně nikoliv. Pokud se stát rozhodne vybrat dalších několik desítek miliard na daních, pak ty peníze ze soukromé sféry stáhne a ty v ní budou tak jako tak chybět. Jaká je tedy skutečná motivace zvyšovat DPH místo zvyšování příjmových daní?
V posledních několika měsících ukazují data ministerstva financí poměrně výrazný propad výnosů z přímých daní oproti předpokladům, přestože stav ekonomiky předpokladům odpovídá. Pokud se v dlouhém období stále propadají daňové výnosy, přestože růst odpovídá předpokladům, je jen jedno možné vysvětlení. Lidem a podnikatelům se vyplácí příjmy skrývat či je danit mimo ČR. Náklady takového jednání jsou nižší než české daně. To znamená jediné – přímé daně jsou už teď v ČR příliš vysoké a jejich další zvýšení by nepřineslo do rozpočtu žádnou další korunu – právě naopak jen další propad. Ekonomové by to pojmenovali, že jsou přímé daně za vrcholem Lafferovo křivky v dlouhém období. Proč tedy zrovna zvýšení nižší sazby DPH? Odpověď je v možnostech zdanitelnosti.
Poptávka má vlastnost, které ekonomové říkají elasticita. Tato elasticita je pro každý druh zboží jiná. Mimo jiné nám elasticita říká, jak moc lze daný druh zboží zdanit, aby jej lidé stále nakupovali. A po jakém zboží je poptávka nejméně elastická (a jaké tedy můžeme danit do aleluja)? Tím zbožím jsou věci, které nezbytně potřebujeme a nemůžeme si je koupit v zahraničí. Typicky tedy například potraviny. Zatímco zboží z vyšší sazby (počítače, auta, …) si můžeme nakoupit v zahraničí, pro potraviny asi každý den do ciziny jezdit nebudeme. Zvýšení nižší sazby DPH je tedy pro vládu nejspíš poslední místo, kde z lidí ještě něco může vyždímat.
Když se zamyslíme nad skutečnými motivy zvyšování DPH, nemůžeme vládě upřít, že je konkurenceschopnost výstižný pojem. Nejde však o konkurenceschopnost našich podniků, jako spíš o konkurenceschopnost státu ve výběru daní.
