Vládu přeprala Lafferova křivka. Opět.

Zpravodajský server iDNES.cz v pondělí 2. července přinesl zprávu, že za 1. pololetí roku 2012 stát vybral na DPH méně, než v prvním pololetí roku 2011. A to přesto, že je DPH o 4 procentní body vyšší, než v roce 2011. Od zvýšení DPH si ministerstvo financí v rozpočtu slibovalo neuvěřitelný nárůst výnosu z DPH o 15,5 %, namísto toho se však dočkalo propadu. Ministerstvo si to vysvětluje útlumem české ekonomiky. Výsledkem tedy je, že stát musel zvýšit objem přerozdělovaných prostředků, aby měly jednotlivé rozpočtové kapitoly dost prostředků na pokrytí vyšší daně, ale přitom příjmy státu nevzrostly.

Předpoklad růstu o více než 15 % vypovídá o čistě matematickém přístupu k výnosu z daně – vyšší daň = vyšší výnos. S podobnou situací jsme se setkali už v nedávné minulosti, kdy ministerstvo financí prosadilo zvýšení spotřební daně z benzínu a nafty. Byť se podle záznamů z mýtných bran zvyšuje počet kamionů projíždějící ČR, poklesl počet těch, kteří tu tankují. Stát tak na spotřební dani nevybírá více než dříve. Vládu tehdy dokonale přeprala Lafferova křivka, která ve zkratce říká, že ne každé zvýšení daně automaticky znamená zvýšení výnosu z daně.

Zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty není pro ekonomy překvapivým krokem. Nejúčinněji se dá zdanit právě to, co splňuje dvě podmínky – lidé jsou na tom závislí a je obtížné to pořídit mimo domácí oficiální trh. Typickým příkladem je zboží každodenní spotřeby, zejména potraviny. Je nezbytné je každý den nakupovat, není příliš reálné pro ně každý den cestovat do zahraničí a téměř neexistuje černý trh s potravinami. Zvýšení DPH z potravin by samo o sobě mohlo přinést vyšší výnos.

Má to však i opačnou stranu mince. Pokud lidé zaplatí vyšší daň na základních potravinách, zbude lidem méně peněz na další zboží, zejména na to ve vyšší sazbě DPH. Stát tak může vybrat více na nižší sazbě při nižším výnosu z vyšší sazby. Ale také nemusí. Potraviny totiž nejsou to jediné, co patří do nižší sazby DPH. Do nižší sazby patří také stavební práce. Už v minulosti se stát potýkal s tím, že přestože lze nižší sazbu uplatňovat jen u stavebních prací na sociálním bydlení, živnostníci této možnosti využívali velmi často. Namísto 20 % tak živnostníci danili 10 %. Jelikož však zákazníci za drobné úpravy bytů a domů obvykle nevyžadují doklad, zvýšení daně na 14 % tak přirozeně vede k tomu, že vzrostl počet nedaněných úkonů.

Zdroj: Ministerstvo financí. Závěrečné účty 2004-2011.

V nedávné historii každý další rok znamenal zvýšení výnosu z DPH (viz graf). Jedinou drobnou výjimkou byl rok 2009, kdy však došlo k poměrně prudkému propadu hrubého domácího produktu. Vláda si vysvětluje snížení výnosu z DPH v prvním pololetí roku 2012 právě stagnací české ekonomiky. Ekonomická recese se významně podepisuje zejména na výnosech státu z daně z příjmu právnických osob. Naopak DPH bývá poklesem postiženo nejméně. Současný vývoj hrubého domácího produktu se nedá s rokem 2009 srovnat, nedochází zdaleka k tak prudkému poklesu, spíše jen mírné stagnaci. Tím by se jistě dalo vysvětlit, že výnos z DPH nevzrostl o tolik, ale rozhodně se tím nedá vysvětlit takovýto diametrální rozdíl předpokladu a reality.

Mnohem lepším vysvětlením je, že ministr financí nikdy nepochopil základní princip Lafferovy křivky a stále věří, že každé zvýšení daní mu přinese zvýšený výnos. Lafferova křivka mu však s každým zvýšením daně dá facku a deficit veřejných financí se bude dál a dál zvětšovat. K prosperitě se nedá prodanit. Chceme-li stabilizovat českou ekonomiku, musíme se vydat cestou poklesu daní a vládních výdajů.

Autor je místopředsedou Strany svobodných občanů